Všichni víme, že čas od času se děti dovedou změnit v bytosti ovládané démony vzdoru neschopné se ovládat. V takových chvílích se dokážou válet po zemi, přímo nelidsky ječet, dupat a plakat. Někdy jako by svým vyváděním zkoušely, kde leží hranice rodičovské trpělivosti. Jenomže ve většině případů to děti nedělají záměrně. Je to součást rozvoje, dospívání a vyzrávání osobnosti. Jestliže to pochopíme, dokážeme se naučit svým vztekajícím se batolatům porozumět.
Nezvladatelné výbuchy
Všem známá situace: řeknete dítěti, aby s tou hračkou neházelo, a ono s ní hází. Nedělá to však proto, že je zlé, že „chce zlobit“. Děje se to proto, že oblasti mozku odpovídající za sebeovládání jsou při narození sotva rozvinuté, dozrávají teprve koncem dospívání. Tato skutečnost protiřečí rodičovským očekáváním: 56 procent maminek a tatínků se domnívá, že děti ve věku nižším než tři roky by měly dokázat čelit pokušení udělat něco nedovoleného. Většina dětí se to však naučí kolem zhruba čtyř let.
Hyperstimulace
Možná jste si všimli, že když s dítětem během několika hodin zvládnete pohrát si na hřišti, zajet tramvají na návštěvu, projít se v parku a seznámit se tam s novými lidmi, končívá to hysterickým výstupem. Přestože jste podnikli tolik skvělého pro zábavu i vývoj dítěte! Kim John Payne, vynikající americký odborník na výchovu dětí, autor i u nás vydané knihy „Jednoduché rodičovství“ (JOTA, 2015) píše, že hry a zábavy musejí být v dětském životě v rovnováze s nezáživností, klidným trávením času a odpočinkem. Jakmile upravíte rozvrh a přestanete běhat mezi kroužky rozvojových aktivit, dětským fitness, hřištěm a zoologickou zahradou, chování dítěte se významně zlepší. Zjednodušte domácí prostředí a zredukujte množství věcí i zvuků tak, aby dětské smysly nebyly nadměrně podněcovány a přetíženy.
Neuspokojené základní potřeby
Sami dobře víte, že když má člověk hlad, snadno se rozzlobí. Dítě zatím jen obtížně chápe, co konkrétně – žízeň, hlad, nenadálá bolest nebo prostě nahromaděná únava – ho přimělo podle vás „z ničeho nic“ se rozkřičet. Musíte však mít na paměti, že dosud zdaleka plně nerozvinutá schopnost dítěte ovládat vlastní emoce se s neuspokojením základních potřeb ještě prudce snižuje.
Demonstrace silných emocí
Dospělí dokážou silné emoce skrývat, někdy je potlačí, jindy úplně vytěsní. Děti tuto schopnost nemají. Proto se někdy mohou rozkřičet nebo rozplakat v situaci, s níž by si dospělý snadno poradill. Nehubujte děti za silné emoční projevy, nechte je, aby se vyjádřily tak, jak to v tuto chvíli umějí. Potlačování nebo zákaz křiku nepovedou k ničemu dobrému.
Nezbytnost fyzické zátěže
Děti musejí běhat, skákat, na všechno sahat, kopat nohama. Pohyb je nezbytnou a velmi důležitou součástí vývoje. Místo co byste dítěti zakazovali lítat po bytě, najděte si čas, zajděte s ním na hřiště a poskytněte mu možnost pohrát si, vyběhat a vyskákat se.
Rozvoj samostatnosti
Štve vás a možná i leká skutečnost, že tříleté dítě, které ještě včera souhlasilo s oblečením, které jste mu s péčí vybírali, si najednou chce navlékat boty na ruce a šortky na hlavu a jít takto vyparáděné ven. Děti si barví vlasy vodovkami, stavějí domy z čerstvě vyžehlených prostěradel, rozhazují po bytě věci a vůbec jednají jakoby proti všemu normálnímu lidskému rozumu. A přece je to správné a také nevyhnutelné. Děti si tak uvědomují samy sebe, učí se samostatnému životu, učí se být samy sebou a pokoušejí se plánovat podle svých vlastních přání. Věřte, opravdu vás nechtějí sprovodit ze světa, když vám poiksté schovají klíče.
Rubová strana síly
Zamyslete se nad tímhle: jste třeba citlivý a chápavý člověk – avšak druhou stranou této vlastnosti je vstřebávání cizích záporných emocí. Nebo se dokážete velmi dobře soustředit, ale s obtížemi přecházíte od jedné činnosti k jiné. Stejně je tomu u dětí. Jedno může být opatrné a pozorné, avšak vzpěčuje se každé nové činnosti (a proto nchce chodit do žádných kroužků), další se snadno nadchne, ale všechno má strašlivě neuspořádané, třetí moc rádo chodí do školky, ale zuří, když si děti nechtějí hrát podle jím určených pravidel. Obecně tedy pojem takzvaného «nepatřičného chování» často vyjadřuje rub silných stránek dítěte, pomáhá přijetí a lepšímu porozumění, kým vlastně dítě je.
Nevyčerpatelná potřeba hry
Pokoušíte se připravit věci na procházku, ale dítě vám utíká a chce, abyste ho honili po bytě. Nebo si čistíte zuby a do koupelny s hurónským křikem vtrhne váš potomek opásaný dřevěným mečem. Dítě vás tímto způsobem chce zapojit do hry, která je nezbytná pro jeho plnohodnotný rozvoj. Právě prostřednictvím hry děti poznávají svět. Kromě toho děti velice rády sdílejí kladné emoce z hry s rodiči – smích, obětí, zájem a laskavá slova v nich vyvolávají hřejivou odezvu. A proto ano, je to tak, nedá se nic dělat a vy si musíte hrát. Pokud jste schopni věnovat hře během dne dostatečné množství času, potřeba bude uspokojena a vaše čilé dítko vás nechá v klidu navečeřet.
Kopírování rodičovských emocí
Emoce jsou přenosné z člověka na člověka téměř jako nemoc. Ani si sami nevšimnete, jak potomek začíná kopírovat vaše chování když jste v náladě, věčně spěcháte, jste hrubí a příkří. Proto když od dítěte slyšíte nějakou nadávku nebo vidíte, jak nervózně a netrpělivě nakládá se svými hračkami, podívejte se sami na sebe. Neobviňujte dítě z necitelnosti a neschopnosti „být hodné“.
Nestabilní meze
Dnes mu na procházce koupíte čokoládu, ale zítra ne, protože přece bude brzo večeře. Dnes mu před spaním přečtete tři pohádky, ale zítra na to už nemáte, únavou usínáte vsedě. Je to pochopitelné, ne však vašemu dítěti. Děti jsou lidé žijící rituály, milují a potřebují opakování, stabilitu a předvídatelnost. Nastolte takové meze, které bude snadné dodržovat vám oběma. Uvidíte, že vztah s dítětem se změní k lepšímu.
Děti jsou lidé, kteří se učí být na světě. Jejich touha svět a vztahy lidí v něm poznat, je nezměrná. Uplatňují ji tak, jak dovedou a mohou, to jest s nulovými zkušenostmi a velmi omezenými silami. Kráčí-li rodič svým obvyklým krokem vedle dítěte, které musí běžet, aby mu stačilo, je to špatně. Dítě bude unavené a mnohé promešká. Když přivedeme dítě na svět, musíme být připraveni jít s ním stejným krokem v každém smyslu tohoto slova. A v případě potřeby mu podat ruku. Když už pro nic jiného, pak alespoň proto, že přijde čas a situace se obrátí…
„Childfree“ neboli ti lidé, kteří potřebu mít děti prostě nemají
Dojemný dopis otce své budoucí dceři