Ženy… V něčem tak odlišné, v něčem tak navzájem podobné. Vynalézavé a obratné, legrační i zářivé, udivující a divící se. Všechny mají světu co o sobě říci. Nabízíme vám výběr pravdivých malých historek o mužích, vaření, oblékání, potomcích a o ženském životě vůbec, tak, jak je vyprávěly samy ženy.
– Bloumala jsem po velkém obchodě s konfekcí. Byla tam spousta mladých maminek s dětmi, které samozřejmě pofňukávaly a chtěly domů. Málokteré matce se podařilo dítě utišit. Ale jedna to zvládla bravurně. Chodila s dítětem mezi regály, brala do ruky, co se jí zalíbilo, a dítěti bezradně říkala: „Ale kde je východ? Nemůžu ho najít!“
– Máme v práci paní, která při každém setkání s kolegyní ženského rodu říká: “Ty jsi tak zhubla!“. Pokaždé. Úplně každé ženě. Samozřejmě ji všechny zbožňují.
– Když jsem s někým venku a chci, aby nás spolu někdo vyfotil, vždycky si vyberu dívku na hooodně vysokých podpatcích. Protože ta mi nedokáže s mobilem utéct.
– Měřím jen 156 centimetrů. Když chodím po obchodech, často se stává, že nedosáhnu na horní regály. Obvykle se najde nějaký pozorný nakupující, ale tentokrát si mě všiml prodavač, posadil si mě na ramena a pravil: „Vezmi si všechno, co chceš“. Měla jsem chuť pohupovat nohama a sedět tak navěky…
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>
– Přišla jsem pozdě do práce. Vysvětlovala jsem: „Mám tři kočky a hrozně nenažraného psa. Nemůžu z domu, dokud se kočky nenajedí, protože pes by to těm chudinkám všechno sežral“. Šéfka je kočkomilka. Soucitným tónem mě poslala k mému stolu.
– Když cítím, že mě zavaluje deprese, uvařím si obrovský hrnec heřmánkového čaje, jdu na stránky pro holky a celý večer pařím na simulátoru vaření. Depka mě opouští jedním rázem.
– Přátelé opěvují moje vaření. Manžel se mi nedávno přiznal, že kulinářský talent byl jedním z důvodů, pro které si mě vzal. Přitom já jsem akorát v mládí pochopila, že každé jídlo na smetaně, které vrazím do trouby, je zálohou úspěchu.
– Když náhodou u nějakého mladého ctitele loupu brambory, snažím se o co nejtenčí slupku. Úplně tenoulinkou. Kdyby to náhodou viděla jeho máti, aby si řekla, že jsem dobrá hospodyně. Doma klidně oloupu půl brambory.
– Dnes jsem se konečně dokopala jít do fitka. Přemlouvala jsem se fakt dlouho. Jednou jsem někam jela, jindy jsem byla nemocná, pak zas líná… Nakonec jsem si tedy koupila dres, pořádné tenisky, zkrátka jsem se na tu událost morálně chystala. Jenomže fitko už tam nebylo. Přestěhovali se.
Pokud se vám při čtení vybavily podobně zábavné historky ze života, podělte se o ně v komentářích.
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>
Test životní rovnováhy ZDARMA >>>