Tolik lidí dnes hledá svou druhou polovinu, svou „spřízněnou duši“! Cítí se neúplní bez onoho „zvláštního“ člověka, který by byl schopen vnést harmonii do jejich „neúplného“ života.
Jenomže, kamaráde, ty nejsi žádná půlka nějakého celku. To je lež. Nikdy jsi žádnou polovinou celku ani nebyl. Ty sám jsi celek, to je tvá přirozená podstata.
A jestliže hledáš partnera nebo udržuješ nějaký vztah proto, že se cítíš „polovinou“ jakéhosi celku, proto, že sám nejsi šťastný a bojíš se prázdnoty, budeš své nešťastné negativní pole přenášet na partnera a ve vašich vztazích bude stále přítomné napětí.
Najdi své štěstí uvnitř sebe sama. Naplň štěstím prostor, ve kterém žiješ, a zdržuj se v něm. Objev radost ze svojí samoty. Dokud se budeš pokoušet před ní utéci, budeš stále sám, protože utíkat budeš sám před sebou – a to je to největší trápení v životě.
Najdi radost uvnitř sebe sama. Buď tím, kým jsi vždycky toužil být. A až na to budeš připraven, objeví se v tvém prostoru i jiní, tebou tolik vytoužení přátelé a partneři. Ať jen tak povídají, smějí se, hrají, zůstanou, když budou chtít zůstat, odejdou, když budou chtít odejít. Raduj se z jejich svobody. Prožívej hluboce váš vztah. Všímej si, kdy jsi šťastný, všímej si, kdy jsi nešťastný, ale nikdy neviň druhé a buď vděčný životu.
Pomoz jiným, aby také měli rádi svou vlastní samotu. Možná, že v někom najdeš přítele, parnera, milovanou bytost. Možná se oženíš, budete spolu žít a pořídíte si rodinu. A možná se už nikdy znovu neuvidíte. V této radosti hlubinného pouta nemají nálepky žádný význam, budoucnost se o vás postará sama.
Svou druhou polovinu najdeš sám v sobě. A strach ze samoty se rozplyne v paprscích zapadajícího slunce.
Jeff Foster
Ať nás řeka unáší. Příběh jedné staré lásky.
8 příznaků zdravé lásky – pro hezčí život
Jak ji najít,když je člověk sám a v prostředí, který nemá rád, kde je naprosto cizí,kde mu berou všechny prostředky, aby žil jako člověk.
To není pravda. Přitom to čtu všude. Sama jsem spokojená zpívám si, čtu si, když jsem dlouho sama je mi fajn. Ale když mám někoho ráda tak mi prostě chybí. Když máš kamaráda, taky se ti po něm stejská. Toužíš s nim hovořit, sdílet, toužíš po pocitu že jeden pro druhýho přenesete skály. K čemu by jinak byly vztahy, kdyby v nich lidi měli žít jak single? Jaký maj takový vztahy smysl, kde každej kope jen za sebe na svym hřišti. Nedivim se že je tolik svobodných lidí. Takový vztahy totiž stojí … přesně tak. To nepotřebuju vztah. To je mi lepší samotný, jestli to má být vztah dvou sobců.