Nejen dobří holubi, také dobré skutky se vracejí …

Jisté mladé ženě vykvetl do rána na parapetu kaktus. Dlouhé čtyři roky jen tak zachmuřeně dřepěl na okně jako nějaký neholený pobuda a najednou uspořádal překvapení.

– Hm, a pak o mě někteří lidé  říkají, že jsem mrcha bez srdce, pomyslela si žena. Kdybych byla, ten kaktus by v životě nevykvetl. Přece se říká, že kytky u zlých lidí nevykvetou.

V příjemných myšlenkách na kvetoucí kaktus nastoupila do vagonu metra a nechtě šlápla na nohu podmračenému muži vedle sebe. Když utrousil nevlídnou poznámku, nezačala na něj podle svého zvyku ublíženě ječet: „Myslíte, že jsem to udělala schválně, nebo co? Nevidíte, jak je tu narváno?! Jestli vám to vadí, tak jezděte taxíkem!“

Místo toho se usmála: „Proboha, odpusťte, já se nemám čeho chytit, víte… jestli chcete, šlápněte mi taky na nohu, ať jsme si kvit!“

Podmračený muž poté spolknul, co měl na jazyku ohledně její inteligence a zoologického původu. Vystoupil na příští stanici a šel si koupit noviny. Prodavačka jako obvykle popletla drobné, které mu měla vrátit. Dnes ji ale kupodivu neujistil, že je hloupá nána a potřebuje počítadlo.

– Nic se neděje, tak to spočítejte ještě jednou, řekl jí. – Já jsem dneska s těma počtama taky od rána na štíru.
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>



Prodavačku ta neočekávaná odpověď natolik rozněžnila, že bezplatně věnovala jednomu stálému zákazníkovi, důchodci, který si nemohl dovolit víc než nejlevnější deník, dvě minulá čísla prestižních magazínů a celou hromádku starších novin. Správně by remitendu měla zapsat, ale každé pravidlo se dá nějak obejít…

Spokojený starý pán šel domů s náručí plnou tiskovin a těšil se, jak si počte. Na chodbě potkal sousedku z poschodí nad sebou. Tentokrát jí nevytkl hlasem vojenského kaprála fakt, že její dítě ustavičně dupe jako slon jemu zrovna nad hlavou, takže nemá kouska klidu a nemůže si odpočinout. Zadíval se na její dcerku a udiveně zvolal:

– Ta vaše slečna už je ale veliká! Nevím, komu je víc podobná, jestli vám, nebo tatínkovi, ale řeknu vám, že z ní bude krásná holka – mě můžete věřit, já to mám v oku!

Sousedka odvedla dcerku do školky a šla pracovat na recepci do zdravotnického zařízení, kde neseřvala popletenou babičku, která měla přijít na kontrolu včera, ale dorazila až dnes. Posadila ji na volnou židli a uklidňovala ji:

– Nebojte se, chvilku počkejte, zajdu do ordinace a zeptám se, kdy by vás mohli vzít.

A babička, když na ni došla řada, nevymáhala na lékaři co nejúčinnější lék, který by moc nestál, ale určitě ji do zítřka uzdravil, nehrozila mu Výborem pro lidská práva a soudem ve Štrasburku. Trochu si povzdechla a řekla:

– Ještě nejsem tak úplně mimo, pane doktore, já vím, že proti věku není léku. Tak se nezlobte, že vám sem pořád lezu…

Na tu starou paní si lékař z ničeho nic vzpomněl, když šel večer domů. A náhle si uvědomil, jak život v tom věčném chvatu letí a utíká a sám pro sebe zcela nečekaně  odbočil do supermarketu, koupil kytici růží a čokoládový dort a rozejel se jinam než původně zamýšlel.

Přijel k domu, vyšlapal tři patra a zazvonil.

– Víš, říkal jsem si, že jsme jako děti na písku, pořád se jen hašteříme a dohadujem… Tady jsem ti koupil dort, jenom se nezlob, já jsem na něj položil aktovku a asi bude trochu roztento… ale je fakt dobrej. Taky jsem ti koupil kytku, na tu ta aktovka potom v zatáčce spadla, tak je trochu pocuchaná, ale snad se dá dohromady, co myslíš…?

– Určitě dá, ujistila ho mladá žena. Poskytneme jí první pomoc. Mám novinku, koukej: dneska se probudím a ten kaktus rozkvetl! Co bys tomu řekl, po takové době?

Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>

Test životní rovnováhy ZDARMA >>>