Každého z nás postihla, třeba jen jedenkrát v životě, například bolest zubů. V takovém případě je jasné, co je třeba udělat – totiž vyhledat pomoc stomatologa.
Ovšem jak postupovat a co dělat, pokud máme bolest „na duši“, to již tak jednoznačné není. Bolest tohoto druhu je obtížné i lokalizovat, natožpak vyléčit. Bolest duše má nejrůznější projevy. Pokud si ale ten, koho taková bolest postihla, „neudělá pořádek sám v sobě“, je velice obtížné mu pomoci.
Jaké má bolest na duši příčiny. Pokud se takováto bolest u člověka projeví, může to znamenat, že si člověk na své pouti životem nevybral správnou cestu resp., že jeho cesta není v souladu s přirozenou podstatou jeho existence. Jako příklad je tady možno uvést například tzv. „vnitřní zákaz“, což například znamená, že jistý člověk např. toužil po tom vydat se někam na cestu nebo si něco koupit pro radost, avšak ještě dříve, než si takovéto přání stačil splnit, zakázal mu to buďto jeho vlastní rozum nebo jeho okolí. A naopak, pokud se nebojíme svá přání uskutečnit, odmění se nám naše duše příjemným pocitem radosti.
Co dělat, pokud prožíváme strach o svého syna nebo dceru?
Poněkud jiná je situace, pokud máte bolest a duší nikoliv v souvislosti se sebou samými, nýbrž v souvislosti s vašimi dětmi. Vnímáte věci zhruba takto. Nejprve ten bezmocný a vrnící tvoreček přijde na svět a je zcela závislý na vaší péči; to nevnímáte jako nic tak špatného. Ovšem uběhne poměrně krátká doba a vy si musíte zvyknout svého potomka čas od času pustit do světa dospělých. Zpočátku to bude např. vypadat tak, že budete své dítě pozorovat při hře na dětském pískovišti nebo při jiných aktivitách uskutečňovaných již nikoliv ve vaší bezprostřední blízkosti.
Když prožíváme strach o svého manžela
Pokud nejste lhostejné, můžete čas od času prožívat mimo jiné také bolest na duši související s vaším manželem. Pokud se pak do vaší mysli vkrádají některé jeho nešťastné vlastnosti, např. že je neschopný nebo nedovede si stát za vlastními postoji a názory, zkrátka spíše „pasivní“, pak by bylo dobré, kdybyste se pokusila přehodnotit svoji roli v rodině. Za mužovým pasivním přístupem k životu může totiž v mnoha případech stát právě přílišná aktivita jeho manželky. Stačí si uvědomit, jak často má u vás doma váš manžel příležitost ukázat své kladné vlastnosti. Když se nad tímto zamyslíte, můžete dospět k názoru, že takovouto příležitost má váš manžel spíše zřídka resp. téměř nikdy. A dost těžko se pak z něho může stát živitel rodiny v pravém slova smyslu. Toto jeho místo je totiž vlastně obsazené… Pokud u vás taková situace nastala, máte možnost ji poněkud změnit k lepšímu, a to tím, že častěji než doposud poprosíte svého manžela, aby něco udělal v domácnosti. A nemělo by to mít takovou podobu, že jej budete o něco prosit respektive něco od něho požadovat pouze v nárazových, mnohdy vypjatých situacích a že tento váš požadavek bude ultimativní. Jeho snahy a iniciativu je třeba neustále oceňovat a v souvislosti s tím je vhodné poukazovat na jeho dobré osobní vlastnosti a na to, jak významný přínos jeho pomoc v domácnosti pro vás má. A v této souvislosti by mělo např. zaznít: „Bez tvé pomoci bych se asi těžko obešla…“
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>
Test životní rovnováhy ZDARMA >>>
«Co vlastně celý den děláš?» Odpověď ženy v domácnosti
Příběh o nepotřebných obětech