Psycholog Arthur Aron dokázal, že „trávit společně více času“, jak to partnerským párům doporučuje většina současných psychologů, v praxi k ničemu není. Náhradou našel jiný způsob. Revoluční a neselhávající. Něco si teď o něm povíme.
Aron, profesor psychologie na universitě v New Yorku je znám nejenom svým testem o šestatřiceti otázkách, který má pomoci sblížit se dvěma navzájem zcela neznámým lidem. Zabývá se psychologickým fenoménem lásky obecně. Výsledky testu, který připravil před osmnácti lety, jsou udivující – mnoho před tím naprosto se neznajících dvojic odešlo z testu jako pár. Nicméně však zamilovat se je konec konců přece jenom věc jednoduchá. Co je doopravdy zajímavé, je otázka uchování vzniklého vztahu. Jak uchovat cit, jak s ním projít desetiletími soužití, praktickými starostmi, existenciálními problémy, výchovou dětí, praním, vařením, péčí o domácí zvířata, krizemi a nemocemi?
Na tuto otázku má profesor Aron velmi zajímavou a důvěryhodně působící odpověď.
Rozšiřování osobnosti: základní instinkt
Aron se drží konceptu neustále se rozšiřující osobnosti. Co to znamená? Lidská osobnost nepřetržitě usiluje o své zvětšení cestou získávání nových znalostí, dojmů a zkušeností. Navázání vztahu nebo zamilovanost jsou zvláště přitažlivým způsobem rozšíření osobnosti. V takové situaci osobnost „nabývá“ mílovými kroky díky partnerovi: nové vůně, nové pocity, nové znalosti, přátelé i příbuzní. Proces je samozřejmě oboustranný, také partnerova osobnost jím prochází. Toto je mezi jiným jeden z důvodů, proč rozchody prožíváme tak těžce – místo rozšiřování osobnosti nastupuje její omezování, utlačení, stáváme se „menšími“. To je pro psychiku velmi traumatizující.
Tatáž teorie vysvětluje pokles vzájemného uspokojení partnerů v dlouhodobém vztahu. První zázračné období vzájemného rozšiřování osobností, kdy se lidé od rána do večera a od večera do rána společně usmívají, dělí se o své zvyky a tajemství, už minulo (obvykle trvá 6měsíců až 2 roky). Potom už pár ví jeden o druhém všechno a rozšiřování se zvolňuje a ustává.
Někdy pomáhá příchod dětí – také ten napomáhá rozšiřování vědomí. Děti stále rostou, stále se mění, objevují svět – a my to děláme s nimi. Avšak pro většinu párů je stálé společné nadšení nad dětmi a jejich světem nedostačující.
„Pokusy na lidech“
Doktor Aron a jeho kolegové provedli několik zajímavých pokusů týkajících se dlouhodobých vztahů. Oslovili 53 manželských dvojic středního věku a požádali je, aby po deset týdnů dodržovaly zadané pokyny. Půldruhé hodiny týdně se manželé měli věnovat určitému zaměstnání: třetina z nich aktivnímu odpočinku (lyže, turistické výlety, tanec, muzicírování s přáteli ap.). Druhá skupina se měla věnovat příjemným, avšak klidnějším věcem: kinu, návštěvám restaurací, posezení s přáteli. Třetí skupina byla kontrolní a nedostala žádný úkol. Vyšlo najevo, že úroveň spokojenosti manželstvím byla mnohem vyšší u těch, kdo se věnovali aktivním zaměstnáním.
Ještě přesnější a velmi dobře kontrolovatelný byl experiment připravený Aronovým týmem v laboratoři. Polovinu párů nechali zabývat se něčím zcela obyčejným, například nějakou domácí prací. Ve druhé polovině přivázali dvojice k sobě navzájem za kotník a zápěstí a přiměli je společně se plazit. Musely přitom překonávat překážky a zároveň před sebou hlavou strkat nevelký, lehký soudek. Následující, už standardní test prokázal, že úroveň spokojenosti vztahem byla vždycky o mnoho vyšší u dvojic, které před sebou musely postrkovat soudek, než u těch, které spolu třeba loupaly brambory.
Loupání brambor je k ničemu
To hlavní, k čemu nás tato teorie přivádí, je fakt, že tak častá rada manželských poradců trávit spolu více času a společně se věnovat domácím pracím, je naprostá hloupost. «Jestliže vztah neposkytuje možnost rozšiřování osobnosti, může vzájemná blízkost partnerů věci jenom ublížit». Jinak řečeno, proč spolu trávit více času, je-li to čas věnovaný opakovanému sledování nekonečného seriálu nebo věčně stejnému úklidu?
Doktor Aron doporučuje vyhnout se rutině. Je pochopitelné, že ne všechny dvojice se mohou společně vypravit na Everest nebo sjíždět horské toky. V každém případě je třeba například na večeři chodit pokaždé jinam. A je jedno, že váš oblíbený restaurant je opravdu dobrý a všechny ostatní jsou jen obyčejné. Stejně tak je dobře ve volném čase zkoušet nějakého nového koníčka a dělat různé nové věci – a dělat je společně.