7 kouzelných pravidel výchovy dětí

7-kouzelných-pravidel

„Do šesti let se k dítěti chovejte jako k vládci (s úctou), od 6 do 15 jako k vojákovi (stanovte přesně rámec, režim a pravidla) a od patnácti pak jako k příteli (sobě rovnému)“ – Tolik stará východní moudrost.

Rodiče jsou si se svými dětmi rovni ve svém právu žít na této Zemi a být sebou samými. Mají stejné právo na úspěch a štěstí a každý z nich má svůj potenciál rozvoje.

Avšak pouze rodiče zodpovídají za to, zda dítě bude moci dojít k všestrannému a rodičovským očekáváním a falešnými představami co nejméně zkreslenému objevení a uvědomění si vlastního nekonečně cenného a neomezeného potenciálu.

Jak toho dosáhnout?

Uvádíme sedm základních pravidel, která by měl pochopit a přijmout každý dospělý. Dáme tak svým dětem možnost zkrátit svou cestu ke šťastnému a úspěšnému životu zodpovědného člověka.

Pravidlo 1: Dítě je individualita.

Dítě je samostatná bytost, chce a má prožít svůj vlastní život. Je velmi důležité uvědomit si, že dítě není naší součástí, má právo, možnosti i schopnosti přijímat rozhodnutí a provádět volbu.

Pravidlo 2: Růst společně s dítětem.

V žádné ze životních oblastí, tím spíše pak v roli rodiče člověk nepřichází na svět jako profesionál. Proto se skutečně dobří rodiče rozvíjejí, rostou a mění spolu se svým dítětem a poskytují mu tolik svobody a péče, kolik je v tom kterém období jeho vývoje třeba. Naučit dítě odpovědnosti za vlastní život, za svá rozhodnutí a volbu, to je nejdůležitější úkol, který před rodiči stojí.

Pravidlo 3: Bezpodmínečné přijetí

V prvních letech života jsou pro dítě rodiče a kontakt s nimi svérázným modelem světa. Pohoda, láska a bezpečí, které dítě cítilo nebo necítilo v rodině určují, jaký bude v budoucnu jeho vztah ke světu reálnému, daleko složitějšímu, tvrdšímu a nekonečně proměnlivému. Citový dostatek a pozitivní vztah k sobě samému i světu okolo u dítěte, stejně jako později u dospělého, do značné míry závisí právě na stupni přijetí jeho rodiči.

Pravidlo 4: Nastolujte normy a hranice.

Rodiče jsou lidé, kteří malému dítěti jako první vymezují hranice aurčují normy dovoleného a nedovoleného, přípustného a nepřípustného.

Jasné nastolení hranic a norem je v první řadě potřebné a nezbytné především pro dítě samé. Pomáhá mu strukturovat obraz světa a orientovat se v něm. Svět se tím stává stabilnějším a předvídatelnějším, to znamená bezpečnějším. Dítě, které nezná meze ani normy, se ztrácí v neurčitosti, cítí se opuštěné a zavržené, necítí pohodu ani bezpečí a začne si hranice dovoleného a přípustného vymezovat samo.

Jak správně vymezovat dětské projevy:

• Pokaždé zvažme zásadnost a důležitost toho, co nedovolujeme, co zakazujeme, na co reagujeme záporně.

• Od neútlejšího věku musíme dítěti vysvětlovat a argumentovat proč právě toto se nesmí nebo čím je právě tohle nebo jiné chování špatné.

• Potrestán nebo odsouzen musí být skutek dítěte, ne však jeho osobnost jako celek.

• Trest nesmí být „špatný“, musí být zbavením „dobrého“.

• Nikdy dítě neponižujte ani fyzicky, ani slovně.

• Trest nesmíme zanedbat ani ho dlouho odkládat. Musí následovat ihned po porušení pravidla, hrubém nebo nezdvořilém chování.

Pravidlo 5: Stálost a jednota

Zásadní význam ve výchově dítěte má důslednost jednání, sankcí, odměn a trestů.

• Nestabilita jednání, sankcí, odměn a trestů. Je velmi špatné, když dobrá nálada způsobí, že dnes dítěti dovolíme něco, co jsme mu včera zakázali, protože jsme měli náladu špatnou. Tento postup dítěti narušuje jeho dosud nestálý a měnivý obraz světa.

• Absence jednotného modelu výchovy v rodině. Nesoulad mezi jednotlivými členy rodiny pokud jde o výchovu a reakce na chování dítěte je rozšířeným jevem. Mělo by však platit jako nejvyšší zákon a železné pravidlo: dítě o tomto nesouladu nesmí vědět.

Pravidlo 6: Buďte pro dítě kladným příkladem

V útlém věku si dítě osvojuje podstatnou část sociálních zkušeností napodobováním rodičů. Napodobování je neuvědomělé kopírování modelů chování, které má dítě před očima. Občas se tedy není co divit, když dítě od nás slyší slova o správném a pěkném chování, ale chová se úplně jinak… Zamyslete se, zda se sami chováte tak, jak to žádáte po něm.

Pravidlo 7: Chovejte se k dítěti správně.

Právě dětství je rozhodujícím obdobím formování lidské osobnosti. Proto vždycky v jeho zájmu dodržujte následující pravidla:

1. Buďte s dítětem co nejčastěji. Při společné činnosti však musí platit „s tebou, ale ne místo tebe“!

2. Nezapomeňte patřičně zůraznit jakýkoli úspěch dítěte, i ten úplně nejmenší, i takový, který na dospělého působí jako něco zcela přirozeného a samo sebou se rozumějícího. Podpořit a ocenit musíte reálné výsledky, samozřejmě s ohledem na věk a jeho možnosti.

3. S dítětem mluvte vždycky srdečně a přívětivě.

4. Nezbytným uměním, kterému je třeba se učit, je umění slyšet své dítě. Právě „slyšet“, nikoli prostě jen poslouchat. Musí to být „aktivní poslech“.

5. Důležitým uměním v dialogu s dítětem je užívání já-sdělení. Forma ty-sdělení („ublížils mi“, „tvoje chování mě zlobí“) přiděluje dítěti zodpovědnost za naše pocity, což jak uznáte není příliš spravedlivé. Reakcí bude s největší pravděpodobností agrese, uraženost nebo pocit viny.

Užívání já-sdělení („mám o tebe strach“, „mám starost, když tohle děláš“), odděluje čin dítěte a vaše pocity s ním spojené, takže zůstává větší prostor a více možností pro konstruktivní dialog.

6. Mluvte s dítětem «tváří v tvář» na úrovni očí! Jinak vás dítě vnímá „shora dolů“ a pociťuje to jako tlak.

7. Říkejte často dítěti o citech, které k němu chováte. Potřebuje slyšet, že je milováno, přijímáno a podporováno!

8. Objímejte a hlaďte své dítě nejméně pětkrát denně!

S těmito pravidly můžete změnit svět svého dítěte i ten svůj.

=========
40 vět, které dětem dávají křídla
Štěstí je, když ti rozumějí

Facebook Adaline.cz