Otázky, které máme dítěti pokládat každý den

Ve všedním každodenním shonu a spěchu si často zapomínáme s dítětem důvěrně a kamarádsky popovídat. Může to způsobit narůstající formálnost vztahu a citové odcizení. Jak tomu předejít?

Vědci vypočetli, že průměrně věnujeme přímo dítěti denně 12 a půl minuty. Z toho osm a půl připadá na výtky, zákazy a podobně. Na přátelský styk zbývají čtyři minuty!

Spisovatelka Jamie Harringtonová zformulovala čtyři otázky, které bychom měli dítěti klást každý den.

”Ptejte se dítěte otevřeně a upřímně. Na takové otázky dítě nemůže odpovědět jenom „ano“ nebo „ne“. Stimulují ho k popsání vlastních pocitů, hodnocení jednání svého i jiných lidí. Můžete tak své dítě lépe poznávat a lépe mu porozumět“.



1. Jaký jsi měl dneska den?

Bude-li dítě zppočátku vyhýbavé a bude odpovídat „normální“, „všechno OK“ atd., nemá smysl začínat s nějakým výslechem a odpovědi z něj páčit. Můžete říct „Tak fajn. Když budeš chtít, řekneš mi to později. Já jsem dneska dělala to a to. Představ si, že dneska…“ Věřte, že i to nejuzavřenější a nejostýchavější dítě si s vámi začne povídat o tom, co má na srdci.

2. Jak se mají tví kamarádi?

Můžete se samozřejmě zeptat na každého konkrétního kamaráda, kterého znáte, nebo na všechny najednou. Například: „Co myslíš, který z tvých kamarádů se mi nejvíc zamlouvá? A víš proč? A kdo je tvůj nejlepší kamarád? Jaké vlastnosti by měl mít nejlepší kamarád? Co nejlepšího pro tebe tvůj kamarád udělal? Na koho z kamarádů jsi nejvíc pyšný? Proč? Kdyby ses dozvěděl, že tvůj kamarád něco ukradl, co bys dělal?“ Jistě chápete, že jsou to návodné otázky pro různé situace.

3. Přihodilo se ti dnes něco hezkého?

I v den, kdy je venku ošklivo nebo se psala těžká písemka z matiky a je opravdu obtížné vybavit si něco příjemného, se dá něco veselého najít. A když ne, rozveselit se můžeme i sami. Jít například neplánovaně do kina, zahrát si nějakou hru atd. To dostane vás i dítě z nenálady a přivede k veselejším myšlenkám.



4. Nepotřebuješ pomoci?

Víme všichni, jak těžké někdy je říci si o pomoc. Dítě, které není zvyklé, že se mu pomáhá v maličkostech, se na vás jen těžko obrátí v opravdu těžké situaci. Začínejte tedy malými věcmi, navrhněte pomoci s úklidem v jeho pokoji, pomozte mu s úkolem atd. Naučte ho věřit ve vaši pomoc. Nebojte se, že dceru nebo syna rozmazlíte. Čím pevněji si bude jisté vaší pomocí, tím pravděpodobněji za vámi přijde o radu v důležité věci.

Rada:

Když posloucháte dětské vyprávění, nepřerušujte je svými názory nebo soudy. Komentujte teprve až vás o to požádá. Nepodceňujte tělesný kontakt, obejměte dítě nebo je vezměte za ruku. A máte-li zrovna starosti, není vám dobře nebo prostě máte špatnou náladu, řekněte to dítěti otevřeně, omluvte se a zároveň se domluvte, kdy si popovídáte později.