Žena je jako hudební nástroj. Když se na ni dlouho nehraje, rozladí se a začíná znít falešně. Proč k tomu dochází? Jak se správně naladit a přivést do svého života talentovaného hudebníka?
Bohužel až příliš často vnímáme samy sebe prostřednictvím okolního světa a hodnocení jiných lidí. Samy sebe vidíme očima druhých. Často o sobě smýšlíme podle toho, co se o nás říká. Proto se tak rozrušíme, když nás někdo odsuzuje a naopak radujeme, když nás pochválí. Jenomže když věříme slovům jiných lidí, znamená to, že samy sebe hodnotíme jejich prostřednictvím. Přitom jejich hodnocení naší osoby je zdeformováno jejich představami o sobě samých. Tisíce žen tak žijí život v iluzi o sobě samých. Opravdu příliš často věříme kdekomu, jenom samy sobě ne.
Stačilo by přitom nahlédnout do sebe hlouběji, vidět se zevnitř a dál už si představu o sobě samé vytvářet nikoli zvnějšku dovnitř, ale z vlastního nitra směrem ven. Hodnocení jiných pak na nás nebudou mít takový vliv, protože se budeme líp znát. Pokud se snad něčí názor nebude shodovat s naší znalostí, nebudeme si ho všímat.
Často také samy sebe jako ženu vnímáme očima mužů. Občas jim dokonce vytýkáme, že nám ani neumějí složit patřičnou poklonu, protože lichotky a poklony potřebujeme a jsme bez nich nespokojené. Ocitáme se tak v závislosti na slovech pochvaly a nadšení na svoji adresu.
Pokud se v našem životě žádný muž nevyskytuje, jsme jako ztracené a nechápeme, kdo vlastně jsme. Žena už svým předurčením nemůže žít bez lásky, láska je jí přirozeným živlem. Jakékoli pokusy o hledání lásky ve vnějším světě však budou zbytečné, dokud dveře ke svému vnitřnímu světu necháváme zavřené.
Když svůj vnitřní svět otevřeme sobě samým, najdeme zdroj lásky tak mohutný, že stačí jak pro nás, tak i pro jiné. Zdroj lásky máme ve svém nitru. S jeho pomocí se snadno naladíme na správnou tóninu. Správnou tóninou je pro každou ženu melodie lásky. Jen každá z nás zní trochu jinak. Chceme-li do života přitáhnout nadaného muzikanta, musíme znít láskou. Každý náš krok musí znít ozvěnou neslyšné melodie lásky. Čím jistější jsou naše kroky, tím hlasitěji zníme.
Abychom se správně vyladily, musíme být poctivé samy k sobě a nic si nepředstírat. Vnitřním zdrojem lásky je naše soběstačnost. Když si vystačíte sama, máte uvnitř dost lásky pro sebe a dokážete se o ni podělit i s jinými. Jsme-li soběstačné, vytváříme vztah nikoli z potřeby nebo v rámci nějakého sebeutvrzování, ale z touhy znít společnou melodií lásky.
Když skutečně známe samy sebe, nijak nás nerozhodí dočasná nepřítomnost muže v našem životě. Máme dostatek své vnitřní lásky. Proto každého hudebníka, který nám vstoupí do života, vnímáme jako velkolepou příležitost znít s ním ve dvojici ještě hlasitěji láskou. Nevidíme ho jako tonoucí stéblo v bouřlivém proudu života. Hudebník nám nic nedluží. Nic nemusí. Ale pokud opravdu bude chtít s námi společně znít, dá nám sám sebe sama. Celého.
Když si stěžujeme na muže jací jsou špatní a jak těžké je najít nějakého slušného a hodného, aby se k nám hodil, nejsme úplně upřímné. Hrajeme přitom tak trochu falešně. Protože vůbec nejde o muže, ale o naše správné naladění. Nečekejte, až vás někdo naladí, nalaďte se samy, znějte hlasitě láskou, abyste se spolu se svým hudebníkem mohli těšit z její dokonalé melodie.
Jak alfa ženy vyčnívají z davu
Co dělá ženu v očích mužů doopravdy sexy