Jsem špatná hospodyně, ale dobrá matka aneb Hra s dětmi je důležitější, než vaření bramboračky

Své rané dětství jsem prožila v postýlce. Seděla jsem za mříží. Protože moje máti měla spoustu práce…

Dva roky jsem v jednom kuse pracovala. V jednom kuse je moc dobrý výraz, perfektně sedí. Zrušila jsem samu sebe jako osobnost, moje „já“ mělo pauzu. Narodil se mi syn a jeho zájmy stoprocentně překryly ty moje. Kartu zábav s kamarády i práci přebil silný trumf lásky k synovi.

Sama pro sebe jsem si určila pravidla dobré matky. Vlastně ještě přesněji – vyšlo najevo, že uvnitř už mám ta pravidla uložená, s narozením dítěte zkrátka jen začala být aktuální.

Dobré matky všechno stíhají. Říkanky i procházku, úklid i vaření bramboračky. Dobré matky umějí promluvit na jakékoli pediatrické téma, od dětské koliky až po výběr školy. Dobré matky jsou vždycky v dobré náladě a k dítěti promlouvají za pomoci výroků: «Kdopak je tohle, je to pejsek? Pejsek haf-haf?». Dobré matky si na hřišti s dítětem hrají a vůbec se všemožným způsobem aktivně podílejí na procesu výchovy a rozvoje dítěte. Děti dobrých matek už v jednom roce umějí zpaměti básničky a zavazují si šňůrky u bot.



Obecně platí, že každá jednotlivá matka má svůj manifest dobré matky.

Ten můj silně ovlivnilo první mateřství. Když říkám „silně“, myslím zásadně a úplně. Takže ne, že prošel redakcí, ale zkrátka a dobře jsem ho kompletně přepracovala.

Když mi maminka vyprávěla smutnou historii o výchově a péči o dítě v temných dobách bez automatické pračky a jednorázových plen, čekala patrně soucit a projevy nadšení nad její výdrží. Měla jsem nejspíš říct: „Chudáčku, mami, jak jsi to dokázala!? Ty jsi úžasná!“, nebo tak něco. A možná i přidat dodatečnou omluvu za všechny ty počurané plínky a dupačky. Jenomže když k příběhu hrdě dodávala, že navíc vždycky měla naklizeno, navařeno a napečeno, nemyslela jsem na její výdrž, ale na to, co bylo v čase, kdy to všechno dělala, se mnou. Ukázalo se, že jsem byla v postýlce. Seděla jsem za mříží. Protože maminka měla přece spoustu práce. Prala, žehlila, uklízela, vařila a pekla. A to se mi vůbec nezamlouvalo. To vyjde nastejno, jako dát tak maličké dítě do jeslí. Což se mi nezamlouvá rovněž.

V mém současném manifestu dobré matky určitě nenajdete žádné věty o úklidu, praní, žehlení, vaření atd… všechny jsou o dítěti. Když dítě spí, pak, pokud mám sílu, poklidím tak, jak můžu. Uvařím to, co uvařit stihnu.

Jsem špatná hospodyně. Nestíhám dokonale uklidit. Uklízím jednou za týden. Vařit umím, ale vařím do zásoby. Abych to nemusela dělat každý den. Bramboračka je stejně nejlepší ohřívaná a guláš až třetí den. Jednoduché čerstvé jídlo vařím jenom dětem, protože nevěřím na zdravé polotovary. Natož na ty dětské.

Beru to v poklidu. Když nestihnu „velké vaření“, je k večeři chleba s máslem a vejce natvrdo.

Zato se věnuju dětem. Hraju si s nimi. Vyprávím jim. Ukazuju jim svět. Všude je beru s sebou. Žiju ponořená do jejich života.

Když jsem moc unavená, oslovím manžela: «Měl bys ve středu volno? Chtěla bych jít s holkama do kina.» A můj muž mě u dětí moc rád nahradí.

Musím ovšem poctivě podotknout, že můj muž si děti velmi přál. Moc mě prosil, ať je máme. A nesmírně je miluje. Zůstat s nimi večer sám je pro něj ta největší radost.

Takže když toho má fakt moc a nemůže přijít dřív domů, zatímco já jsem opravdu úplně down a čtu dětem pohádky o krtkovi hlasem spící panny, můžu mu vždycky říct: „Chtěl jsi děti??? Chtěl. Takže si udělej ve středu volno. Nebo ve čtvrtek“. A jdu do kina. A nemám vůbec žádné pocity viny nebo výčitky. Dobrá matka jde do kina.

Když srovnám práci matky s běžným zaměstnáním, nemůžu neprohlásit, že na světě není těžší a odpovědnější zaměstnání, než být maminkou.

Taky od něho je někdy třeba si odpočinout. Vzít si minidovolenou. Je to normální a nezbytné. Abyste se nezbláznila. Abyste byla šťastná. Abyste naučila být šťastné i svoje děti. Takže je třeba včas upravit svůj manifest dobré matky.

Dobrá matka opravdu nemusí denodenně píglovat celý byt, není povinna péct lasagne a trojvrstvý koláč, nemusí žehlit, co žehlit není třeba. Mé děti kupříkladu rostou na nežehlených prostěradlech. Doufám, že orgány péče o děti mi odpustí.

Co tedy dobrá matka musí?

Měla by se především usmívat. Smát se. Cítit se šťastná.

Poznávacím znamením šťastné matky je jeji šťastné dítě. Veselé, usměvavé, čilé a zvídavé.



Manifest dobré matky nemá uspokojovat předsudky společnosti ani kosé pohledy tchýní.

Zorganizujte si život tak, abyste byla ve svém mateřství šťastná. Užívejte si to jedinečné, co vám příroda dopřála, jakého štěstí se vám dostalo – být ženou, být maminkou. Co je druhořadé, nechte být. Nemusíte mít naklizeno. Nemusíte vypadat zrovna jako ta in matinka z naaranžovaných fotek ze ženských časopisů.

Dcerku ještě kojím. Téměř každou noc nespím souvisle. Už rok. Ale je to štěstí. Moje opravdové, nevyspalé štěstí.

Když pusinkujete dětskou tvářičku vonící mlékem, zaplaví vás nekonečné mateřské štěstí. Nic na světě se tomu nemůže vyrovnat.

P.S. Teď půjdeme ven. A nemáme vyluxováno :).