Proč péci pro někoho jiného je prospěšná věc. Psychologické objasnění benefitů pečení pro jiné.

Neznamená to jen dát někomu něco dobrého…

Lidé, kteří umějí péct, využívají svůj talent za různým účelem. Pečou dorty jako přání k narozeninám, piplají se se sušenkami, aby v nevlídném počasí zvedli všem okolo náladu, nebo vyrábějí muffiny, protože si u nich doma všichni rádi dají něco sladkého. Jak se však ukazuje, má pečení daleko víc psychologických přínosů, zvláště když se do něj pustíme kvůli někomu jinému.

Pečení jako forma sebevyjádření a společenského styku

«Pečení má tu výhodu, že lidem umožňuje tvůrčí projev», řekla listu Huffington Post docentka psychologie a vědy o mozku na Bostonské universitě Donna Pincusová. «Existuje mnoho výzkumů a odborné literatury potvrzujících souvislost mezi tvůrčím sebevyjádřením a celkovým pocitem štěstí. Ať už je to malba, hudba nebo právě pečení, všechny tyto činnosti člověku umožňují zbavit se stresu i různých bloků a uvolnit se – a zároveň jsou skvělým způsobem sebevyjádření».

Stres souvisí s řadou duševních i fyzických problémů a najít způsob, jak se s ním vyrovnat, je nezbytnou podmínkou zdravého života.

Když člověk peče pro někoho jiného, je to také užitečný způsob sdělení vlastních pocitů. Susan Whitbourneová, která je profesorkou psychologie a vědy o mozku na universitě v Massachusetts, upozorňuje na to, že podat jídlo někomu, kdo přichází do našeho domu, je kulturní normou. A ve chvíli, kdy se člověku nedostává slov, může být i jídlo způsobem vyjádření toho, co by rád sdělil. «Právě pečení může být skutečně dobrým pomocníkem pro toho, kdo těžko hledá slova, chce-li vyjádřit svoji vděčnost, uznání nebo soucit», řekla Whitbourneová.



Julia Ohanová, působící jako klinická sociální pracovnice a kulinární artterapeutka, zdůraznila: «V mnoha kulturách a v mnoha zemích je jídlo skutečně přímo výrazem lásky a vzájemné blízkosti. Je to velmi krásné, protože jídlo i jeho příprava dokáží lidi spojit. Nezdravé jistě je, když jídlo nahradí normální zdravou komunikaci v tradičním smyslu slova, ale je-li s komunikací spojeno, je to naopak proces velmi pozitivní a přínosný».

Pečení jako forma meditace

Určitě každý už slyšel o tom, jak prospívá lidské psychice meditace a praktikování uvědomělého přístupu ke všem životním záležitostem. Díky jim se člověk zbavuje napětí a skutečně je šťastnější. A je důležité uvést, že proces pečení může člověku přinést stejný účinek. «Pečení skutečně vyžaduje hodně soustředěné pozornosti. Je třeba při něm všechno přesně zvážit a odměřit, soustředit fyzické úsilí na rozválení a úpravu těsta», poznamenává Donna Pincusová. «A i když to na někoho může na první pohled působit zvláštně, soustředění na tyto činnosti, na správnou vůni, vzhled a chuť, je vlastně projevem uvědomělé činnosti, soustředění odvádějícího od vnějšího světa a snižujícího stresovou zátěž».

Tento zcela odůvodněný názor je také vysvětlením, proč vedle klasické artterapie je právě kulinářská artterapie velmi vyhledávána. Je typem terapie, která je označována za aktivaci chování. Její užitečné dopady jsou opravdu strhující. Julia Ohanová říká, že jí volá stále více lidí, kteří touží vytvořit si svůj vlastní model kulinářské artterapie. «Pečení vyžaduje přemýšlení, mysl soustředěnou na prováděnou činnost krok za krokem, přítomnost ukotvenou v tady a teď, právě v tomto okamžiku a právě zde, zároveň však při něm musíte stále uvažovat o receptu i výsledném produktu jako celku… kolik vám zabere času, jak s ním naložíte a v kolik ho budete podávat. Proto», zdůrazňuje Ohanová, «je pečení vynikající způsobem k rozvinutí schopnosti udržet rovnováhu mezi okamžitou přítomností a situací jako celkem».

Krom toho, že vám pečení může pomoci seznámit se s technikou uvědomělého přístupu k realitě, pomáhá toto zaměstnání také zbavit se ubíjejících a skličujících myšlenek. John Whaite je pekař, který v roce 2012 vyhrál soutěž The Great British Bake Off. Listu Huffington Post bez váhání potvrdil, že to bylo právě pečení, co mu pomohlo vyrovnat se s maniodepresivní psychózou.

Donna Pincusová k tomu dodává, že uvědomělý přístup k této složité tvůrčí činnosti člověku umožňuje pocit, že «… nesmí ztrácet čas na zbytečné úvahy. Dnes je obecně známo, že pouhé myšlenky jsou schopny vyvolat v člověku veliký neklid a zatížit mu mysl obavami. Jestliže je však ponořen do nějaké činnosti, může se těmto důsledkům vyhnout. Navíc je pečení velmi sympatické tím, že na jeho konci máte hmatatelný, pohledný, voňavý a vábivý výsledek jako odměnu za své snažení. Plus dobrý pocit z toho, že přinášíte radost také ostatním».



Pečení pro jiné je formou altruismu

Podstatou pečení pro někoho jiného je samotný akt dávání, obdarování. Proces přípravy a výroby daru sám o sobě příspívá k celkovému pocitu pohody. Vědomí, že jde o dar, tuto pohodu ještě posiluje.

«Když pečete pro jiné lidi, zvyšujete svůj osobní pocit štěstí a zbavujete se stresu, protože vám to dělá radost, protože si připadáte na světě užiteční. Posiluje to vědomí smysluplnosti vlastní existence a navíc se velmi zlepšuje vaše komunikace s lidmi», říká profesorka Pincusová.

Péct pro jiné lidi je formou altruismu. Je to oběť, kterou rádi pro někoho přinášíte. Význam a přínos takové činnosti pro toho, kdo ji uskutečňuje, byly už mnohkrát v literatuře podrobně popsány.

«V pečení pro jiné lidi je ukryt také jistý symbolický význam», podotýká k tomu John Whaite. «Největší užitek z téhle činnosti máte, když se během ní nesnažíte někoho trumfnout nebo mu něco dokazovat, místo toho prostě sdílíte jídlo s někým, kdo to ocení. Takže dokud se vám to daří, pečte».

Pokud zrovna pečení není aktivitou, která by vás naplňovala nadšením a leze vám spíš na nervy, pak samozřejmě není činností, z níž byste mohli získat vzpomínané psychické výhody. Jedním z hlavních bonusů je likvidace stresu. «Pokud má někdo z vaření nebo pečení fóbii, není to nic pro něj. Pečení je pro lidi, kteří se v kuchyni cítí dobře», uzavírá Julia Ohanová. A dodává: «Myslím, že nabízet někomu něco, co jsme sami upekli, je stejně příjemné, jako když někdo nabízí něco nám».