Jsem manželský poradce. Pracuji se ženami a muži, kteří se v manželství nějak zamotali. A i když důvody se zdají být u každé dvojice jiné, měli by muži vědět, že pokud je příčina v nich, pak obvykle jedna a táž.
Pro tuto příčinu je ženy opouštějí.
Puká jim kvůli tomu srdce. Přesto to udělají. Seberou veškerou odvahu a všechny svoje síly. A nechávají muže, s nimiž mají děti, byt, život. A téměř vždycky z jednoho a téhož důvodu.
Ženy odcházejí, protože jejich muž už jaksi… neexistuje. Ne doslova, samozřejmě. Prostě v jejich ženském životě už není přítomen.
Pracuje. Hraje fotbal nebo hry na počítači. Dívá se na televizi. Jezdí rybařit… Seznam bychom mohli velmi dlouho doplňovat.
Manželé, partneři, o kterých tu hovořím, nejsou špatní chlapi. Jsou to dobří lidé. Dobří otcové.O rodinu se starají. Jsou příjemní, sympatičtí. Ale své ženy berou jako něco samozřejmého. Nezajímají se o ně. Jejich ženy v jejich životě vlastně nejsou, přestože zvnějšku všechno vypadá tak, jak má.
Nehodlám tu nikoho odsuzovat. Nechystám se vám říkat co správné je a co není. Mluvím pouze o tom, s čím se denodenně setkávám.
V čem to tedy je?
Vaše žena nepatří k vašemu majetku. Není vaším vlastnictvím. Není povinna milovat vás z celého srdce. Tuhle lásku si musíte zasloužit. Odpracovat si ji. Den po dni, chvilku po chvilce. Stejně, jako si vyděláváte peníze. Musíte si ji vybojovávat. Ne penězi, nebo postavením, ale svou pozorností. Musí cítit, že vám není lhostejná. Musí vědět, že její slova a starosti mají pro vás význam. Musí vědět, že jí nasloucháte.
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>
Nepřikyvujte zdvořile a nepřítomně, když vám něco vypravuje. Neuklidňujte ji monotónním „to bude dobrý“. Nehrajte roli ďáblova advokáta. Pokuste se ji vyslechnout. Skutečně, naplno vyslechnout.
Mluvte s ní vždycky s veškerou pozorností. Když ji berete za ruku, věnujte pozornost tomu, co cítíte, jak reaguje vaše ruka. Všímejte si toho, co se děje ve chvíli, kdy se dotýkáte nebo kdy se objímáte. Co se děje ve vašem těle? Co pociťujete? Soustřeďte se na své nejjemnější pocity a emoce (někdy se tomu říká vědomost).
Možná jste na to ale příliš zaneprázdněni. Na něco takového nemáte čas… Ani pět minut?
Pět minut každý den. Neříkám, že to musí stačit k přípravě famózní večeře. Říkám, že každý muž, každý manžel najde denně pět minut , které by naprosto a beze zbytku věnoval svojí ženě.
Vsadím se, že hned, jak tohle vyzkoušíte, pocítíte něco, co jste necítili už dávno. Možná dokonce objevíte úplně nové příchutě, které život nabízí. A vaše manželství či partnerství bude zachráněno.
Justin Shanfarber
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>
Test životní rovnováhy ZDARMA >>>
Lidé jsou spolu, dokud spolu být chtějí
4 jezdci Apokalypsy. Co ničí vztah?
Podle autora, ale i mnoha žen mi připadá, že by ten muž měl všechny tyhle věci dělat a nic za to nechtít a neočekávat. Ženy chtějí rovnoprávnost, ale když jim teče do bot, tak chtějí vedle sebe toho silného partnera, který je vyslechne a ochrání. Podle mě je velkým uměním umět dávat a nic za to nechtít, ale musí se tím řídit i ženy Pokud to má dělat pouze muž, tak ze sebe dělá akorát troubu.
Přesně tak. Ono to právo šaría zase není tak hloupé. Dnešní rozmazlené fifleny, feministky, zlatokopky a jiné zkažené povahy by bylo zapotřebí poslat do Saúdské Arábie bez zpáteční letenky.
Krááása!! Před chvílí mi ten článeček přišel od nebožky II. Nemá cenu popisovat a polemizovat s výše napsaným, jde to krásně i obrátit a kdyby se ona jen trošku držela toho v článku napsaného, nebyla dnes nebožka II. Jo, průser neskutečný je, ze za uši dostávají nejvíc děti.
A co tak napisat aby si aj zeny vsimali muzov,ich zaujmy,starosti,lebo muzi musia a zeny mozu,a potom utekaju k inemu co ich len opanta ,uzije si a necha ako nechal svoju byvalu,ma byt vzajomne porozumenie inac to je o nicom.
A proc zeny neopousteji muze ktere nemiluji?
Autor operuje se slovem „miluje“, aniž by postřehl, že kientka používáním této magické formulky patrně jen retrospektivně vylepšuje svoji image.
V rozhodnutí odejít zcela zjevně zarezonovalo „nemiluji“. Převážily důvody nechci nad důvody chci. Převládlo více nemilovaných aspektů nad milovanými.
Pro muže může být užitečné znát důvody proč. Ale zároveň dostat jakože berličku naděje, že byl, je a bude stále milován, že to jen několikero aspektů té jeho nešťastné povahy vehnalo tu dobrotivou ženu k rozhodnutí odejít, vnáší do věci leda jen zmatek. Třeba je považován za hodného, pracovitého, laskavého, ale každopádně ne za milovaného. To by si měl chlap uvědomit. Jeho svět je logický, a pokud tu logiku nenabořují falešné „stále mě miluje, jen se musím změnit, snažit víc až do úplného sebepopření“, tak to samozřejmě unese.
Ostatně dát ženě svobodu, když si ji přeje, je taky znak chlapskosti.