»Když se mi až moc přiblížily, bleskově jsem zaujímal obranné postavení. Krok dozadu, zvětšení odstupu, úklon stranou… Jenomže pak jsem se zamiloval. A ukázalo se, že tenhle sport není pro třasořitky.» Spisovatel a bloger Dani Fleisher o tom, proč je tak složité milovat a nechat se milovat.
1. Vaše city zas tolik moc neznamenají
City, to je ta snadná součást lásky. Mohou být překrásné a přinést vám spoustu nádherných chvílí. Ve skutečnosti však vaše city zas tak moc neznamenají. CO DĚLÁTE, to je to, co má význam. Každý den si povídat, poslouchat, nalézat kompromisy, odpouštět a pro to všechno v sobě vydolovat dost trpělivosti, běžet jí o půlnoci pro jogurt… tak tohle je to, co ji přiměje uvěřit, že ji milujete a že váš cit je skutečný. Takže v tom je jádro pudla.
2. Láska nevítězí nade vším
Někdy zvítězí čas. Jindy logistika, nebo zavazadla, nebo obava, že chcete od života každý něco jiného, nebo nervové problémy, nebo finanční potíže, nebo děti, nebo nedostatek sexu, nebo povedená pijatika, nebo příliš mnoho pozornosti jiných mužů, nebo dluhy. Přitom ani jediná z těchto věcí nijak nevylučuje onu velkou lásku, která JE STÁLE JEŠTĚ STŘEDEM všeho, co mezi vámi je.
3. Láska netvoří hypotézy
Máte takové ty různé myšlenky o tom, kdo jste na tomto světě a kým v něm jste, ale to všechno jsou jen představy. Trvají do doby, kdy je váš vztah buď potvrdí, anebo zavrhne. Teprve pak zjistíte, jak si ve skutečnosti máte v nějaké situaci počínat, přičemž často je to na sto honů vzdáleno tomu, co jste si o sobě mysleli. Někdy jste lepší, než jste si o sobě mysleli, jindy horší. Někdy se sami sobě divíte, protože jste lepší a silnější, než jste se domnívali, jindy sami sebe šokujete ubohostí svých měřítek. Předem nic nevíte, dokud se to nedozvíte.
4. Jděte spát v hněvu
Občas se dojde k bodu, za nímž už nic dobrého prostě není. Mluvili jste, dokazovali a ustupovali. A znovu jste začínali, ale žádný pokrok se nedostavil. Nezbývá už žádná možnost, jak tento den udělat lepším. Pokud jste až dosud neřekli nic, čeho budete později litovat, jste tomu nebezpečně blízko. Milosrdný spánek je teď jediná záchrana. Hlavně SE NECHOVEJTE JAKO IDIOT, neodmítněte spát ve společné posteli a nekráčejte hrdě na tu tvrdou pohovku v obýváku s plédem přes rameno. Akorát holt respektujte onu neviditelnou hranici mezi vámi na té fantasticky pohodlné manželské posteli.
5. Smějte se úplně všemu a nejvíc sobě
To nejlepší, co zůstane poté, co se přebrodíte veškerým kalem ve vašem vztahu, jsou ty vtípky, které o tom budete po letech vyprávět. Někdy se smíchem nebrání přede mnou, ale před vlastní minulostí.
6. Odpouštějte, protože to zmáknete
VŠUDE, KDE SE DÁ.
7. Postupujte každý ve své řadě
Nepožírejte jeden druhého, ať se vám chce sebevíc. Přesvědčte se, že každý z vás je i nadále sám sebou, svým vlastním člověkem, s tím, co je vlastní pouze jemu a nemá to vztah k tomu druhému. To nejlepší, co můžete udělat, je zůstat na místě, na němž byste dokázali žít dál i bez svého partnera, kdyby takový případ nastal. Byli byste jako vyrabovaní a zničení, ale váš svět by se nezřítil. Kdybyste partnera chtěli učinit celým svým světem, záhy by to vnímal jako nátlak.
8. Láska není spása
Spasit nemůžete nikoho. A nikdo nemůže spasit vás. Nikoho nejde vztahem „opravit“ nebo „zhojit“. Můžete pomoci dát do kupy ty části, které člověk chce do kupy dát, aby se zachránil – zajistěte mu spolehlivou oporu a stavební lešení, toť vše. Budete-li ho chtít zachraňovat sami, těžko se vám to podaří a v důsledku vám oběma bude nanic. Pokud počítáte s tím, že partner spasí vás, okamžitě na sobě POCÍTÍ ZÁTĚŽ VAŠEHO OČEKÁVÁNÍ a oběma vám bude mizerně, když to nevyjde.
9. Dovolte slabost. Sobě. Jí. Oběma.
Občas jsme všichni slabí, dokonce i ubozí. Každý má body, skryté vrstvičkou blahobytného tuku, které se i přes něj někdy dají nahmátnout. Všichni máme okamžiky spojené s minulostí. Podobné obavy jsou ukryté hluboko. Musíte svému partnerovi umožnit, aby byl slabý, možná jednou jedinkrát. Aby byl menší, než ve skutečnosti je. I když někdy to může být docela těžké. Musí vědět, že nebude odsouzen k věčné hanbě za to, že projevil slabost. Je to velmi důležité. Říká se tomu BEZPEČÍ VE VZTAHU.
10. Ne vždy je to osobní
Bývá pro mě velmi těžké pochopit, že se mě nedotkli ve zlém. Bývají i takové podpásovky, kterými se hájí nikoli přede mnou, ale před svou minulostí. Z ničeho nic, když špatně naplním myčku, nebo přinesu „nesprávná“ jablka. Co jí to připomnělo? Netuším…
11. Vaše city však mají význam
…nicméně se mě to dotkne. Takže jí to řeknu.
12. Překvapení!
V poledne ve čtvrtek na stole kytka. „Miluju tě“. Bez varování, jen tak. Zapnout ohřívání sedadel ještě než vyšla z domu. Takové drobnůstky, kterých je dost a dost i na dlouhou cestu.
Dani Fleisher
