Co na tom záleží, kolik je mi let?

Mířila jsem k východu u příletů na letišti Calgary. Když jsem míjela stánek s kosmetikou, zaslechla jsem prodavačův hlas: „Podívejte se na sebe!“ Mladý muž držel v ruce zrcadlo. Začal vést hlasité úvahy o vráskách, botoxu a krémech z jeho nabídky a já jsem tam stála a říkala jsem si, co je to za neskutečný výjev a jak si ten mládenec vůbec může dovolit říkat nějaké ženě podobné urážlivé poznámky. Připadá mu to normální?

Už jsem za svého života vyslechla dost řečí o tom, že nejsem bez kazu, že mi něco chybí nebo že by něco chtělo co nejdřív nějak poopravit. Pokud jde o mě, už to opravdu stačilo. Jakoby se ve mně samočinně přepnul nějaký přepínač a vypnul červené světýlko…

Obyvatelka Montrealu Annick Robinsonová zveřejnila po debatě s prodavačem kosmetiky na letišti v Calgary svou fotku na Facebooku. Stala se hrdinkou desítek tisíc repostů. Tady je přepis její rozmluvy s prodavačem:

Prodavač: Vaše pokožka působí velmi naturálně, zdá se, že to nepřeháníte s kosmetikou, mám pravdu?

Já: Hm, ano a co má být?

Prodavač: Schválně, pojďte, budu hádat váš věk. (Uvádí číslo o 12 let nižší, než je realita.)

Já: Vypadám na svůj věk a to je zcela normální.

Prodavač: Dovolte, abych vám ukázal naši syrovátku určenou k péči o pleť. Když se o svou pleť nezačnete starat hned, v pětačtyřiceti budou tyhle vrásky daleko hlubší a žádné krémy už vám nepomohou.

Já: A co je špatného na ženě, která vypadá na čtyřicet?

Prodavač: No dobrá… ale co kruhy, které máte pod očima a ty jemné vrásky kolem nich; my nabízíme krém, který tenhle stav napraví během čtvrthodinky!

Já: Je snad s mýma očima něco v nepořádku? Doma na mě čeká roztomilé batole, už dva roky jsem se pořádně nevyspala a jestli snad mám od toho kruhy pod očima, jsem za ně vděčná. A pokud jde o jemné vrásky kolem očí, víte, my se s manželem hodně nasmějeme. Je to jeho vina. Líbí se mu, jak vypadám. Nemyslím, že ten váš krém potřebuju.

Prodavač: No, teď snad vám to nevadí, ale až se přiblíží padesátka, bude už pozdě na úpravu ochablé kůže a hlubokých vrásek. Když s tím nezačnete dneska, pak už vám pomůže jenom plastika.

Já: Tak znovu: co je špatného na ženě, která stárne? My si s manželem často povídáme o tom, jací asi budeme, až zestárneme, budeme mít plno vrásek a bude z nás zábavná stará dvojka. Můj muž totiž také zestárne, jako my všichni. V životě to tak chodí.

Prodavač: (nervózně pohlíží na ostatní, kteří se tu zastavili a začali poslouchat náš rozhovor): Poslechněte, jestli je pro vás problém v ceně, můžu vám nabídnout speciální slevu tohoto týdne. Všechny tři krémy za 199 dolarů. To je levnější, než botox!

Já: Já vypadám dobře a v pětačtyřiceti budu taky vypadat dobře, stejně jako v padesáti, protože na tom, že žena stárne, není nic špatného. Stáří je privilegium, kterého se mnohým nedostalo. Vadí mi, že prodáváte mládí, místo abyste prodával své zboží. Vy ponižujete ženy vyššího věku. Děkuji, žádný váš krém nepotřebuji.

Byla jsem tak šokovaná, že podobný způsob prodeje je pokládán za normu, že jsem se rozhodla vyfotit svou tvář s vráskami a kruhy pod očima, tu tvář, které vnucoval své krémy přímo tam, na letišti.

Tuhle tvář milují moje děti a můj manžel. Hodlám si ji ponechat v nezměněném stavu.

Po zveřejnění zaplavily stránku Annick Robinsonové početné komentáře. Rozhodla se některé věci vysvětlit.

«Nevymezovala jsem se svým článkem jako nějaká zavilá milovnice přírodního, naturálního vzhledu vůči těm, kdo mají rádi výrazné líčení. Psala jsem o tom, jak se mě dotkl onen prodavač. A konec konců nejde ani o toho prodavače, podle mě dělá výborně svou práci a drží se přesně scénáře, který dostal. Chtěla jsem jen připomenout miliardový průmysl, který vydělává na nenávisti žen k sobě samým.

Vůbec nejde o to, jak jsem nebo nejsem hezká. A kdo vůbec může jednoznačně stanovit, co je a co není hezké?

Na mém místě mohla klidně být nějaká supermodelka. Stejně by jí tvrdili, že s její tváří něco není v pořádku. Možná by tomu i věřila. Vždyť od kolébky je nám vnucováno, že hlavní hodnotou ženy je její krása a do mozku nám pěchují standardy krásy, kterých se v reálu nikdy nedá dosáhnout. I ty supermodelky vylepšují ve fotoshopu.

Pojďme se spojit a skoncovat s těmihle marketinkovými dravci. Máme přece na práci daleko důležitější věci, než trápení se kvůli vráskám nebo úvahy o tom, jak silná máme stehna.

Pokaždé, když vám někdo bude předvádět podobný scénář, klaďte mu odpor. Znovu a znovu, dokud mu nedojdou síly. Pojďme říkat „NE“ značkám, které prodávají kosmetiku spojenou s pěstováním hluboké nenávisti žen ke svému vzhledu. Není silnější hlasování, než hlasování peněženkou.

via