V životě mohou nastat situace, které nesprávně pochopíme a pak máme tendence z nepříznivých okolností kohokoliv obvinit – mohou to být mj. i naši rodiče, partner apod. Za takových situací může existovat ještě jedna role, a to je role oběti. Klást si otázku typu: „Kdo je vinen?“ je naprosto nesmyslné a dokonce škodlivé, a to v tom směru, že zbavuje člověka možnosti volby způsobu, jakým realitu vnitřně přijme. Na každém vztahu se podílejí minimálně dvě osoby, a pokud vznikne nějaké řešení, které se druhému „vnutí“, může to mj. nasvědčovat schopnosti jednoho z partnerů manipulovat s druhým a také tomu, že druhý z partnerů dal tomuto nežádoucímu jevu volný průchod (odpovědnost za výsledek řešení ne právě příznivé situace ve skutečnosti totiž nesou oba partneři).
Odmítnutí role oběti se projevuje mj. přiznáním práva volby. Pokud člověk není schopen vymezit své hranice a poté je respektovat, začne toho jeho okolí zneužívat. Dokonce i takoví lidé, kteří cíl zneužívání ostatních pro uskutečňování svých osobních cílů nemají, se podvědomě snaží při budování vztahů o vymezování jistých hranic. Potřebují si totiž sami pro sebe ujasnit, jaké chování k jistému člověku ze strany jeho okolí je ještě přípustné a jaké již přípustné není. V některých případech se takovéto „prověřování“ bude jevit jako decentní a taktní, v jiných pak ponese charakteristické rysy tvrdosti a agresivity; to zejména tehdy, když se bude jednat o závažné otázky. Takto vymezené hranice jsou totiž ukazatelem schopnosti jedince se v nejrůznějších situacích uhájit.
Abyste si tuto věc uvědomili, věnujte pozornost rozdílným způsobům, jak jednáte s různými lidmi. Například někomu dovolíte, aby se vměšoval do vašich záležitostí (třebaže vám to v některých momentech i dost vadí), zatímco jiným to prostě nedovolíte. Nebo třeba někomu dovolíte vyslovit své poznámky týkající se vašeho vztahu a pozorně nasloucháte jeho případným radám, jinému vyjadřování takových názorů a komentářů prostě neumožníte. A pokud se někdo vyjadřuje k tomu, co děláte, je vám to velice nepříjemné, ovšem nedokážete tomu nijak čelit; v tu chvíli jste si však vědomi toho, že dotyčný narušuje vaše hranice.
Tyto hranice jsou v zásadě nástrojem vymezujícím pocit odpovědnosti. Jsou ukazatelem toho, do jaké míry je dotyčný člověk schopen ovládat sebe sama – své pocity, myšlenky i svoje činy. Pokud se člověk dokáže účinně ovládat, omezuje tak možnosti svého okolí manipulovat s ním.
Utváření oněch „osobních hranic“ není možné bez sebepoznání a bez toho, že za svůj vlastní život přijmeme odpovědnost (a to bez ohledu na to, že to mnohým může být silně proti mysli!).
Test ZDARMA - Nakolik jste hodná holka? >>>
Co dělat, abychom o sobě přestali pochybovat
Kdybych se měla ráda
