Co je to manipulování? Jednání, jehož cílem je ať už vědomě nebo nevědomě ovlivnit někoho jiného takovým způsobem, aby jednal tak, jak chcete vy a jak vám to vyhovuje, aniž byste přiznali, že je to váš záměr či přání. Všechno připravíte, zorganizujete a nastavíte tak, aby věci probíhaly podle vašeho přání, zároveň ovšem tak, abyste za to nebyli nikomu zavázáni, abyste nemuseli být nikomu vděčni nebo se nesetkali s odmítnutím.
O manipulátorech a manipulování už toho bylo napsáno tolik, že se zdá, že napsat něco nového o tomto jevu snad už ani není možné. Dobře už víme, jak manipulátora poznat, jak mu odpovídat i jak ho zastavit. Vždycky je lepší sestřelit raketu hned po startu a nepřipustit, aby na se na vás vůbec mohla zaměřit a zaútočit. „Už jsi byl se psem?“ – „Ne. A ty?“ Tak je potřeba odpovídat manipulátorovi, který se vám pokouší vnutit pocit viny a přimět vás udělat něco, co se mu hodí. Tohle dědictví amerického psychologa Erica Berna už s námi zůstane navždy. Manipulátora je třeba pomalu obracet proti němu samému, učil Berne, tak, aby se se svou původní, proti vám obrácenou motivací dostával do slepé uličky. A tam aby někde v koutě plakal, tiše a bezmocně. Pak jde opona dolů a konec, představení skončilo.
Když jste manipulátorem vy sami.
Zajímavé je, že daleko méně je známo o tom, co si počít, je-li manipulátorem člověk sám. Když obraz obrátíme naruby, vznikají docela jiné otázky. Co si počít, je-li člověk osamělý a nikdo není ochoten vyjít mu vstříc? Co si počít, když vaši blízcí věčně odmítají něco pro vás udělat a obviňují vás z manipulování? Anebo ještě před tím: jak má člověk poznat, že manipulátorem je on sám?
Manipulování je jednání, jehož cílem je ať už vědomě nebo nevědomě ovlivnit někoho jiného takovým způsobem, aby jednal tak, jak chcete vy a jak vám to vyhovuje, aniž byste přiznali, že je to váš záměr či přání. Všechno připravíte, zorganizujete a nastavíte tak, aby věci probíhaly podle vašeho přání, zároveň ovšem tak, abyste za to nebyli nikomu zavázáni, abyste nemuseli být nikomu vděčni nebo se nesetkali s odmítnutím. „Nikdy je o nic nepros, oni ti to sami nabídnou a všechno dají“, tímto způsobem učil Wolland Markétku manipulovat. Není to nijak zvláštní, protože v „Mistrovi a Markétce“ jsou kouzla a tvorba postaveny proti tuposti, barbarství a zlodějství – takové lidi nemá smysl o něco prosit, normální rozmluva s nimi je jednoduše nemožná.
Téma manipulování je těsně provázáno s otázkou zdrojů а bezmoci, autonomie a závislosti. Proto také těmi vůbec nejvýkonnějšími manipulátory jsou děti. Největšími mistry jsou miminka. Miminko nic nemůže ale mnohé potřebuje. Potřebuje úplnou péči, starost, pozornost, teplo, jídlo, čistotu a sucho a přitom všechno, čeho je schopné, je být okouzlující a slabé. Nebo nepřestajně křičící a proto trýznivé. V obou případech mu lidé kolem něj „sami nabízejí a všechno dávají“, jen aby přestalo plakat a rozbíjet jim srdce.
Schopnost přejít od manipulace k přímé žádosti u dítěte souvisí s vírou v dobré, podporující prostředí. Odmítnout ho je pro nás tím těžší, čím výrazněji dítě prožívá odmítnutí jako zavržení. Jestliže se dítě často setkává s tím, že nejenom jeho přání, ale také ono samo je problémem a zátěží, nerozlišuje pravděpodobně dost dobře, kdy je zamítnutí jeho prosby způsobeno tím, že momentálně nejsou peníze, čas anebo višňová marmeláda zrovna k dispozici a kdy důvodem, že bylo odmítnuto, je fakt, že nežádoucí je ono samo i se všemi svými přáními.
Snášet taková odmítnutí je velmi nepříjemné a manipulace je velmi pohodlným východiskem ze situace. Dítě tedy neprosí: kup mi to. Tiše sedí, ret se mu chvěje, jeho nešťastný obličej přímo volá: “kup“ a oči hledí tam, kde prodávají to, po čem tolik touží. Pokud však mu to dospělý nekoupí, dítě nebude „odmítnuto“, ani potrestáno za uplakané a možná i ukřičené prosby. Nemusí se bát, že bude stát v koutě a přemýšlet o tom, co mu nesplnili. Manipulují tedy ty děti, které nedokážou komunikovat přímo. Prosit a děkovat.
Ostatně, prosba neskrývá pouze riziko odmítnutí, ale také souhlasu. Vždyť jestliže o něco přímo poprosíte, dělá z vás souhlas dlužníka. A podle toho, jak umíte přijmout a poradit si se závazkem/vděčností, bude pro vás snadné/nesnesitelné přijetí vaší prosby.
Lidé s velkou zkušeností pocitů viny a studu, pro které je pocit závazku nesnesitelný, a kteří velice těžko snášejí svou vlastní vděčnost a uznání, se rovněž vyhýbají přímé prosbě a přednost dávají manipulování. Protože jestliže vás nikdy o nic přímo nežádali, ale vy sami jste všechno nabídli a dali, mohou si odpustit i děkování.
Náročné prožívání vděčnosti je charakteristické také pro ty, jimž bylo to, co pro ně bylo uděláno, mnohokrát vyčítáno. Bývají to lidé, kteří vyrostli s pocitem nesplatitelného dluhu vůči svému příbuzenstvu. Ti, kteří si zvykli být dlužníky a priori („Dala jsem ti život a ty..!!) . Ti, kdo jsou si jisti, že nikdy nic není jen tak zadarmo a za „děkuji“ si nikdo stejně nic nekoupí. Prosbám je třeba se vyhýbat, takové závazky jsou nebezpečné a když se jiného podaří přimět k určitému jednání bez viditelného vnějšího úsilí, člověk nemusí ani děkovat, protože závazek neexistuje.
Jak zjistíte, jestli vy sami jste manipulátorem?
Je pro vás těžké prosit.
Často jste se vydávali za nemocné, abyste něco získali nebo se něčemu vyhnuli.
Častokrát jste zveličili svůj strach, smutek nebo úzkost, jen abyste něco získali nebo se něčemu vyhnuli.
Občas jste se tvářili, že nechápete o čem je řeč, jen aby vás nechali být.
Je pro vás těžké přesně zformulovat své podmínkyя, požadavky či připomínky.
Často čekáte, že vás někdo ochrání, že se někdo třetí vmísí a „vydobude“ pro vás nějaké „blaho“.
Nikdy přesně nevíte, na co máte právo.
Že něco chcete se přiznáte pouze v případě, kdy jste „zahnáni do kouta“.
Dobře víte, jak to navléci, aby vám někdo nabídl pomoc.
Máte „speciální výraz“, který nasadíte vždycky, když vás zastaví dopravní policie a když mluvíte s nadřízenými.
Pokud umíte vyslovovat přání, diskutovat, navrhovat, děkovat a v klidu vyslechnout odmítnutí, manipulátorem pravděpodobně nejste.
Polina Gaverdovská
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>
Co je třeba udělat potom, co jsme slyšeli něco hrozného
Bezohlednost našich dnů
