Proč jsou muži „nevěrníci, hrubiáni a čuňata“. Vědci vysvětlují.

Při výběru partnera ženy jen vzácně jednají naslepo. Moc dobře vidí mužovy chyby, ale buď nad nimi přivírají oči, nebo, což je častější případ, hýčkají tajnou naději, že muže postupně převychovají. Proč je v mnoha případech podobný nápad hloupý a nesmyslný vysvětlují vědci, jejichž závěry uvádí Anews.

1. Sklon k nevěře

Očima žen

Zahýbá, čili pro něj nemám žádnou cenu a zcela jistě mě nemiluje. Naši lásku/rodinu vyměnil za krátkodobý sex. Způsobil moje obavy, nejistotu a nevíru v lidi. To není obyčejný podvod, to je opravdová zrada. Nepotřebuju a nevyžaduju přísahy „tys ta jedna jediná na celý život“, ale věřím v docela jednoduché slušné lidské pravidlo: když mám tebe, nemám nikoho jiného. Zadaný holkař je ten nejhnusnější druh sociálního zločince.

Jak to vysvětlují vědci:

Když ženy říkají, že «mužský nemyslí hlavou, ale pohlavním orgánem», nejsou zase tak daleko od pravdy.

Mozek orientuje muže na věrnost. To způsobují hormony produkované v hypotalamu – oxitocin (hormon oddanosti a důvěry) a arginin vazopresin (ochrana a bránění partnerky a potomstva). Pohlavní orgány však muže vedou k milostným dobrodružstvím: mužský pohlavní hormon testosteron svou aktivitou doslova převálcuje monogamní mozek i s „hormony věrnosti“, protože zabrání jejich absorpci příslušnými receptory.

Většina mužů má testosteronu pět až desetkrát více než ženy. Kromě všeho ostatního je tento hormon ponouká k hledání sexuálních partnerek. Hladina testosteronu se zvyšuje přímo úměrně zlepšování sociálního postavení. Zjednodušeně řečeno: muž vydělá milión, testosteron se prudce zvýší. A jaký je závěr?

Ten hlavní spočívá v tom, že muž dokáže skutečně upřímně milovat svou rodinu a zároveň mít na sexu založenou bokovku, která podle jeho názoru nic neznamená. Prostě v těch dvou skutečnostech nevidí žádný rozpor. V čem tedy spočívá záludnost nevěry? Právě v oné oxitocinem ovlivňované oddanosti, která se během času vyvine také vůči milence. Pak už skutečně vyvstává přímé nebezpečí rozpadu původní rodiny nebo vztahu.



2. Narcismus

Očima žen

Na sebejistotě není nic špatného, ani na tom, že někdo o sobě mluví. Jenomže když muž ustavičně dominuje, dělá se z toho člověku špatně. Když s ním jednáte, musíte mít na paměti, že před vámi je „legenda“. Nejcennější hráč na hřišti. Všechno musí být podle něj a ostatní ho nezajímá. Myslí si, že mu všichni jsou něčím povinni, sám ale nic nemusí. K ostatním je hluchý a slepý a nevěnuje jim žádnou pozornost. Včetně své partnerky/ženy.

Jak to vysvětlují vědci:

Jestliže ženy daleko častěji než muži podléhají depresím a fóbiím, egocentrismus je po právu pokládán za typicky mužský rys. Jak uvádějí psychoterapeuti, polovina mužů, kteří udržují utajovaný vztah, to vysvětluje nedostatkem chvály a obdivu ve vztahu „oficiálním“.

Mužský sklon k narcismu potvrdil výzkum prováděný v roce 2015 na Škole managementu Univerzity v Buffalu v americkém státě New York. V jeho rámci byli muži i ženy testováni na tři typické příznaky narcistního chování:

– přesvědčení «mám na to právo»

– tendence k vůdcovství a moci

– přehánění vlastních zásluh a prosazování vlastní osoby vůči ostatním

Muži zcela jasně zvítězili v prvních dvou kategoriích. Třetí příznak byl zjištěn u obou pohlaví, jenomže ženy na rozdíl od mužů se ho všemožně snaží potlačit, protože společenský tlak ještě stále vede holčičky k tomu, aby «se držely zpátky», zatímco kluky povzbuzuje, aby «o sobě dali vědět».

Dodejme, že egocentrismus a jistá povýšenost jsou vlastní většině «velkých myslí» – vědcům, filosofům, politikům, stejně jako výtvarným umělcům, hercům a jiným všeobecně uznávaným géniům.

3. Hrubost a agresivita

Očima žen

Surovec, rejpal a posměváček, výtržník, který ponižuje a uráží všechny kolem sebe včetně přátel a členů rodiny. Posmívá se lidem kvůli jejich váze, vzhledu a třeba i zdravotním problémům. Nemá žádnou vnitřní cenzuru. Je přesvědčený, že «všechny ženské jsou husy», upřímně nechápe, proč říkat ženě, že je šereda, je kruté a věčně sexisticky vtipkuje. Je jako protivný puberťák, který svým chováním nedokazuje autoritu a mužnost, ale pouze to, že tahle slova jsou mu zcela neznámá.

Jak to vysvětlují vědci:

Surovci, hrubiáni a šovinisté jsou v podstatě smolaři a nešťastní lidé. To potvrzuje věda.

Proč smolaři?

V konkurenčním boji o vysoké postavení v hierarchii, o nejlepší zdroje a nejlepší ženy se nedá vyhrát bez zdravé agrese. Soutěživého ducha udržují mužské pohlavní hormony androgeny, včetně už vzpomínaného testosteronu. To ony, obrazně řečeno, pudí muže ke snaze jezdit v co nejskvělejším teréňáku a mít co nejluxusnější bydlení.

Za normální situace je energie «bojovníka» vydávána na hledání efektivních způsobů a dosažení cíle. Pokud situace normální není a muž není schopen uspokojit své ambice, zůstává čistá agrese, kterou chrlí kolem sebe.

Proč nešťastní?

Kromě testosteronu provokují agresivní reakce «gen macho» a «gen bojovníka». První z nich (SRY) se vyskytuje pouze v mužském Y-chromozomu. Druhý, monoaminooxidáza А (MAO-A) je obsažen v Х-chromozomu. Protože ženy mají dva, aktivita genu se neutralizuje, zatímco u mužů tento gen při aktivaci štěpí hormony stresu, uspokojení a štěstí a nutí k šíleným rizikům. Přičemž čím silněji se projevuje «gen bojovníka», tím nižší ja bázová úroveň «pozitivních» hormonů. Jinak řečeno «běsní» ten, kdo je nešťastný.

4. Tvrdohlavost, umíněnost

Očima žen

Nikdy neuzná, že se zmýlil. Podle jeho logiky má pravdu, protože je muž. I když se jeho osobní názor rozchází s realitou, bude popírat co je evidentní, pokud to neodpovídá tomu, na co je zvyklý. Jeho představy o ženách jsou nejčastěji ze všeho založeny na hloupých stereotypech.

Jak to vysvětlují vědci:

Muži jeví větší tendenci dělit věci na černé a bílé, zatímco ženy jsou schopny vidět «všechny odstíny šedé». To zjistili v roce 2011 na britské univerzitě ve Warwicku. Pracovníci výzkumu tam došli k závěru, že to souvisí s tím, že příroda silnější pohlaví nutí k rychlému a jistému rozhodování v extrémních situacích.

Jiný, tentokrát americko-kanadský výzkum ukázal, že zvýšená hladina testosteronu u mužů posiluje přesvědčení o vlastní pravdě a zároveň brzdí proces rozumového vyhodnocení přijatého rozhodnutí. Čím vyšší byl testosteron, s tím větší jistotou se testovaní muži mýlili při řešení úkolů, kde řešení bylo na první pohled očividné, avšak nesprávné.

Dodejme, že lidé s omezeným rozhledem (jak muži, tak ženy), si zpravidla svými úsudky jsou jen málo jistí – dávají pouze přednost informaci odpovídající jejich názorům a vymezují se vůči té, která by je zviklala. Jednají tak v 75 procentech případů, vypočítali vědci na základě výsledků asi stovky výzkumů prováděných v různých letech.



5. Nečistotnost

Očima žen

Často je lepší, když nechodí moc blízko a nezouvá si boty. Páchnoucí ponožky, zpocená podpaží, mastné a nestříhané vlasy, prádlo měněné jednou za týden. Oblečení je cítit potem, špínou a zatuchlinou. Spousta mužů tohle obhajuje tvrzením, že to je «přirozený zápach samce» a že správný mužský je cítit.

Jak to vysvětlují vědci

I muži dodržující pravidla hygieny jsou celkově «špinavější» než ženy. Na rukách mužů je stejně jako v kancelářích s výhradně mužským obsazením daleko více mikrobů – to ukázal průzkum prováděný v roce 2012. Jeden z důvodů je dán historicky – ženy se od věků staraly o jídlo a děti, což je vedlo k čistotě.

Existují rovněž fyzické příčiny toho, že jsou muži cítit. Více se potí a pot je maximálně blahodárným prostředím pro mikroorganismy. Sám o sobě je sice pot bez zápachu, avšak produkty činnosti různých mikrobů zápach způsobují. Každý má svůj, specifický. Ovlivňuje ho příjem tekutin i ostrá a kořeněná strava.

Příčinou zvýšeného zápachu může být i vnitřní nemoc. Pot zdravého člověka tvoří z 99 procent voda, avšak u člověka například s poruchou metabolismu se jeho složení mění a láká různé další mikroorganismy. Ledvinová nedostatečnost nebo infekce v oblasti močových a pohlavních orgánů tak způsobují zápach jako od kočičí moči, při poruchách výměny látkové a problémech v trávicím traktu může být z potu cítit rybina nebo sirovodík. Také zatuchlina v potu nedoprovází tělesné zdraví, ale nemoc.

Zmiňme se pro úplnost také o nepořádku, který kolem sebe někteří muži mají a šíří, zdaleka nejen v mladickém věku. Americká psycholožka Gloria Mossová, oblíbená autorka knih o problematice genderu, k tomu říká: „Oni opravdu žádný nepořádek nevidí. Žena hodnotí prostor jako celek a rozházené polštáře nebo neladící barvy jsou pro ni katastrofou. Muž vidí v prostoru jednotlivé předměty a a prostě nepozoruje a neuvědomuje si, že rozházené ponožky, vymáčené pytlíky od čaje a nářadí na podlaze jaksi «nezapadají do interiéru». Nadávat proto nemá žádný smysl: pro statisticky průměrného muže ten nejlepší interiér je interiér funkční, zatímco pro průměrnou statistickou ženu představuje nejlepší interiér takový, na který je celkově příjemné se podívat. Tyhle dva názory se těžko kdy shodnou.