Tahle otravná polopoklona mě vždycky naštve! Za prvé, nechápu, kde je jaká souvislost mezi krásou a přítomností muže. A za druhé, už vůbec nechápu, proč když nemám chlapa, měla bych snad mít nějakou vadu… Ne, vážení, bohužel je to daleko horší. Jsem sama, protože není mým cílem sama nebýt. Představte si tu hrůzu! Prostě nemám potřebu někoho sbalit, tím spíš s někým žít. A to ne proto, že bych byla nějaká zuřivá feministka. Přesně naopak. Jsem totiž příliš naivní. Věřím na lásku a na čisté, upřímné vztahy. A dokud bude ve mně tahle víra žít, s ničím menším se nehodlám spokojit.Můžete mi hodiny přednášet o tom, že „chlapi jsou zkrátka polygamní stvoření“. Můžete do mě hustit, že jsem konzerva, mám zastaralé názory, jsem hloupá a mám uvažování nějaké patnáctky. Ale já opravdu raději dám přednost samotě před tím navoněným nesmyslem v lesklém papíře, který se mi občas pokoušíte podsunout. Nikdy nepochopím ženy, mladé nebo staré, které mají potřebu nikoli MUŽE, ale potřebu „někoho mít“. Nebo těch, co zoufale hledají partnera a třeba i sní o svatbě, protože už na to „mají věk“. Proboha, jaký věk?
Smějete se?
Možná v životě leccos nechápu, ale podle mého názoru potřeba blízkosti, intimity, vdavek a tím spíše pak dětí, to je něco, co může normální ženská pocítit právě jenom S URČITÝM ČLOVĚKEM!!! A ne proto, že v ní zapracují instinkty, tikají biologické hodiny, „má věk“ – a tak běží a hledá – s prominutím – vhodného samce. Aby snad nezmeškala.
Načež se ukáže, že to naprosto není to, co očekávala. Slzy, kapesník u nosu a rozvod. Tak to ne, díky, to si opravdu laskavě nechte pro sebe. O to nestojím. Mám docela jiný cíl. Já totiž chci MILOVAT a BÝT MILOVÁNA. O nic víc ani o nic míň. Chci mít po boku někoho blízkého nikoli z potřeby, ale kvůli němu, kvůli tomu, jaký je, kvůli tomu, že právě on mi je drahý. A kvůli tomu, že on zas potřebuje právě a určitě mě, mě a žádnou jinou. Chci svůj vztah táhnout ne ke svatbě, ale až do smrti.
Být věrnou dívkou a dobrou ženou. A dítě si nechci „pořídit“, ale chci ho mít, abych ho darovala milovanému muži i sobě. A chci být dobrou mámou. Chci svůj osud řídit podle svého, ne podle názoru okolí nebo komentů na facebooku. Chci žít podle svého rozumu a citu.
Ať mi okolí vnucuje, co chce. A známé se mi smějou. Jenom my si rozhodujeme o svém životě. Jsem přesvědčená, že jsou i jiné mladé ženy, které to vidí jako já. Nevím, kolikrát se ještě spálím. Kolik pitomých narážek a polokomplimentů vyslechnu, než potkám svoje štěstí. Ale když ho nepotkám, budu aspoň poctivá sama k sobě a neutratím sama sebe za něco, co nepotřebuju. Budu zkrátka „tak hezká a sama“.
10 příznaků, že jste s tím správným mužem
Není na škodu vnést něco romantiky do každodenní šedi rodinného života
Mluví mi to přímo z duše ! Děkuji ! He skvělé, ze to také tak máte, přišla jsem si na to sama 🙂
Dobré a velmi rozumné. Až na to, že šance mít dítě pro ženu po čtyřicítce trochu klesají. Po třicítce vyměkne část žen a představám srdce ustoupí rozum a touha po dítěti. Některé vyměknou těsně před čtyřicítkou, některé po. Některé radši než nepravého muže, nemají děti. Je to na každém. Nevyčítala bych žádné rozhodnutí. Je to každého věc. Každopádně taktní okolí ocení každá nevdaná žena či neženatý muž. Otázky na partnera a děti ve smyslu: „Už?“ bych zrušila
Ahoj Míšo, moc pěký článek. Defakto ve všem s Tebou v něm souhlasím, protože úplně stejně to vidím já, jen z té chlapské strany. V mém věku (34) jako bezdětný single jsem uháněn „holkama“ kvůli genofondu a přitom lidi dneska opravdu zapomínají, že to je o něčem jiném.
Jen jsem chtěl říct, že existují i muži jako já, kteří to vidí stejně jako Ty. Jen prosím opatrně s takovými články, ať to nevypadá jako že hážeš všechny chlapy do jednoho pytle – ne všichni chlapi jsou zlí – i když je pravda, že těch slušných je dneska opravdu málo.
Ať má clověk jakýkoliv názor, vždy je člověk produkt sociálního prostředí, kterým byl stvořen. Doporučuji na you tubu dokument ,,zeitgeist,, 2h45min.
Když už né celý, tak a
espoň prvních 15 minut.
Když člověk dosadí do informací prvních 15 minut blastní život a prostředí, které ho sformovalo zjistí s hrůzou, že jakýkoliv ,,vlasrní,, názor kohokoliv z nás, vůbec náš není.
Vřele doporučuji.
Pravdou je že děti lze mít jen do určitého věku. V tom případě je třeba přijmout že třeba nebudou a nehazet pak do sebe hormony s touhou až chorobnou vše stihnout. Pokud to prijimate lze stim souhlasit a přát krásný život.
Moc hezky a pravdivě napsané 😉
Přesně tohle jsem dnes vysvětlovala kamarádům. Jsem hezká a sama? Být sama není nemoc, ne, je to něco, co jsem si momentálně vybrala jen proto, že nechci být ve vztahu s někým, kdo za to nestojí. Nebo jen kvůli tomu, že všichni v mém okolí se žení a vdávají a mají děti. Ne, až najdu toho pravého, tak pak třeba, ale není kam spěchat.
Naprosto souhlasím. Máte velmi sympatický pohled na svět. 🙂
Napíšu něco, co nejspíš vyvolá nevoli, protože něco takového jen připustit je prostě zakázané. Neberte si to žádná nijak osobně, protože přesně .. Je spousta slečen, žen, dam … které to mají úplně stejně.
Je to delší a náročnější čtení…
To, co tak hezky popisujete je medvědí služba a degenerace z romantismu. Moc krásně se o tom píše, moc krásně se o tom čte, moc krásně se o tom sní .. ale vztahy se nedějí! Vztahy se žijí. O vztahy se musí pečovat a pro vztah se musí rozhodnout. A úspěch nebo neúspěch je vždy oboustranný. Vůbec není problém v tom, že by kolem Vás nebylo dost mužů, kteří by chtěli tento konkrétní druh vztahu jen s Vámi a minimálně do konce života nebo ještě déle. Jenže chybí ta primární důvěra do toho jít s tím pravým, dát mu otevřeně, upřímně, jasně a jednoznačně najevo, že ON JE ten pravý. Velice často přesně „Ti“ končí u dívek ve skupině: „Ty jsi tak skvělý kamarád. Jednou bych chtěla mít přítele jako jsi Ty.“ Chybí tam právě to odhodlání se skutečně beze strachu otevřít, přijmout toho muže do svého života a pečovat o sebe, o vztah a o něj. Velice často tací muži našlapují okolo velice opatrně, protože nechtějí pošlapat a poničit Vaši krásu. A vůbec nejde o hezkou tvář nebo postavu modelky. Jenže tím jsou pro mnoho žen prakticky neviditelní, protože … (To by bylo na dlouhé povídání a tak to celé přeskočím.)
A tak spousta „krásných“ žen, které jsou sami, se schovává za kecy o tom, jak je to jejich rozhodnutí. Ale ruku na duši .. nakonec je osamělost v nějakém stavu dožene a pak koukají právě po těch výrazných bombónech – mužích, kteří stejně jako ony, nejsou schopni přijmout tu zodpovědnost za svůj život a za vztah, který začali teprve tvořit. Jenže to se místo trvalého vědomého vztahu hlásí o slovo pudy a ty chtějí jen jedno. Jsou to spíš kluci než chlapy (bez ohledu na věk) a při prvním náznaku něčeho jiného než dokonalé spokojenosti utíkají. A tím se uzavírá kruh o tom, jak jsou všichni „hajzlové“ a je lepší být sama.
Ne není lepší být sama. A ano být sama, je jen důsledek Vašich rozhodnutí vybírat si muže, kteří nejsou schopni Vám dát něco, o čem umíte hezky psát nebo mluvit, ale neumíte to přijmout. A to jen kvůli vlivu romantismu a přesvědčení, že když potkáte toho pravého, tak bude už jen to krásné a dokonalé. Že budete v extázi jen když se na něj podíváte. Nakonec přijde chvíle, když budete mít smůlu a dostatečnou výdrž, že budete litovat toho Vašeho rozhodnutí „být sama“.
Nikdy nikdo nebude stát za to být spolu, dokud se sama nerozhodnete, že to za to stojí…
Nebojte se opačně o mužích to platí úplně stejně 😀