Jsou přímým protikladem shopaholiček. Je pro ně neobyčejně těžké utrácet pro sebe své vlastní peníze. Psycholožka Marie-Claude François-Laugierová je přesvědčena, že takové chování nejčastěji vypovídá o silném strachu ze ztráty a o potřebě jistoty a ochrany.
Pokaždé když se jdu podívat po obchodech, opakuje se stejná historie. Najdu, co se mi líbí, vyzkouším to, jdu k pokladně a začnu si říkat: „A opravdu to potřebuju?“ Načež dojdu k závěru, že to, co jsem si vybrala, je moc drahé. Z obchodu odcházím s prázdnýma rukama, cítím se schlíplá a unavená.
Před dvěma roky jsem neměla moc dobré období. Byla jsem bez práce a musela jsem utrácet velice opatrně. Od té doby se silně změnil můj vztah k nákupům. I když se moje finanční situace podstatně zlepšila, nedokážu ještě dnes uvěřit, že si můžu dovolit trochu se rozmazlovat. Žiju s vědomím, že musím šetřit na hypotetický černý den, který už se blíží.
Přitom ale v klidu kupuju dárky svým blízkým a kamarádům. Cítím, že se za tou mojí „dysfunkcí“ skrývají nějaké závažnější problémy a komplexy a ráda bych se jich zbavila.
Anna, 32 let
«UMRTVUJÍCÍ STRACH ZE ZTRÁTY»
Marie-Claude François-Laugierová k Annině vyprávění říká:
Tento sklon k „finanční anorexii“ je symptomem hlubokého strachu ze ztráty. Nejde jen o peníze, spíše jde o ztrátu pocitu zaštítěnosti, ochrany.
Někdo si peníze asociuje s radostí, silou, svobodou, potěšením. V jiných naopak vyvolávají smutek a neklid. Bojíme se být bez peněz. Budoucnost nám připadá neurčitá, mlhavá, nejistá. Zdá se nám, že šetřením se před ní můžeme ochránit. Přidejme k tomu naše hlavní strachy: smrt a nemoc. Bojíme se, že když zůstaneme bez peněz, nedokážeme si poradit s těžkostmi, které na nás čekají.
Je přitom důležité vědět, že finanční anorexie není lakota. Její příčiny musíme hledat v dětství. Prohlášení typu „K ničemu nejsi“, „Za nic nestojíš“, „Jsi naprostá nula“ se usazují hluboko v podvědomí a zanechávají stopy.
Velmi často vede k asketismu nízké sebevědomí. Začínáme být přesvědčeni, že na nějaké potěšení nemáme právo, v jakémsi smyslu trestáme sami sebe tím, že si odpíráme potěšení z nákupu věcí, které se nám líbí.
ZNOVU SE NAUČIT DĚLAT SI RADOST
Jak si se vzniklou situací poradit? Pro začátek bude dobré si o ní promluvit. Nemusíte rovnou běžet k psychoterapeutovi. Zkuste si promluvit s někým blízkým, členem rodiny nebo přítelem. Povězte jim, co vás trápí.
Pokud bychom chtěli k problému přistupovat globálněji, pak je dobré začít malými radostmi alespoň jednou týdně. Může to být cokoli: lístek do kina, ozdůbka, kterou jsme si už dávno chtěli pořídit, dobrá kniha. Povinně jednou za týden si naordinujte malé potěšení.
Co je hlavní – vzbudit v sobě touhu dělat si radost. Bude to pro vás snazší, když radostné chvíle budete sdílet s někým blízkým. Třeba poobědváte s kamarádem v pizzerii. Pomůže vám to zbavit se tíhy, která na vás doléhá. Když se naučíte dělat si znovu radost, přestanete se také postupně cítit jako oběť.
Podle Marie-Claude François-Laugierové
Kdybych se měla ráda
Být skromná, anebo šťastná?
