Muž a žena, to jsou dva obrovské světy, které se setkávají, jeden druhý poznávají, učí se vzájemně svému jazyku a aniž si to uvědomují, učí se chápat především to hlavní: že jejich světy tvoří spolu jeden celek. Tak to také bylo myšleno. Muž je kmen, žena listí a květy, dohromady tvoří jeden strom. Příroda je ve své tvorbě geniální. Sami jsme si svět rozdělili na muže a ženy, abychom se v něm vyznali. Nebudeme-li znát rozdíly mezi nimi, nepoznáme ani jednotu, kterou tvoří. V přírodě je všechno dokonalé v každém okamžiku jejího trvání. Příroda ví a zná vše.
Žena a muž se podle záměrů přírody ideálně doplňují. Žena vytváří prostor lásky, něhy, péče, soucitu, laskavosti a víry. Muž v tomto prostoru jedná, rozhoduje se a dosahuje cíle. Ženská síla spočívá v slabosti a pružnosti mladého výhonku, který každé jaro vyráží ze země. Ženská citlivost a zranitelnost jsou pod ochranou samé přírody.
Obviňovat muže z něčeho nemá žádný smysl, vždyť ve svém jednání často vychází z prostoru, který jsme samy vytvořily. Určením ženy je být vždy na výši a umět tento prostor včas přebudovat. Kvůli lásce je křehká žena schopna smělých činů. Projde ohněm a vyjde suchou nohou z vody, odolá vichřici a bude prosit o pomoc matku Zemi kvůli tomu jednomu jedinému, kterého miluje, protože tak jí velí srdce. A tep ženského srdce je skutečným pulsem Vesmíru.
A ať si jakkoli budeme stěžovat na těžký život, sama příroda nás vyzývá, abychom byly nad shonem a zmatky tohoto světa a přinášely jen radost, pohodu a lásku těm, kdo jsou nám blízcí.
Žena je rozsáhlým polem emocí, jimž občas dává průchod. Uvolněné emoce však nesmějí způsobit našim milovaným bolest. Vždyť láska je především zodpovědností za city toho druhého.
Nebývají správné a nesprávné vztahy. V každém životním okamžiku existuje právě ten vztah, který potřebujeme, právě k těm lidem, kteří nám v životě pomáhají získat nezbytné zkušenosti a jít dál a rozvíjet se. Ideální vztah neexistuje, stejně jako neexistuje ideální člověk. Všichni se učíme milovat a všem se nám dostává patřičného poučení.
Obecně platí, že muži jsou hlavními učiteli ženského života. Čím více problémů s nimi je, tím vyšší je ženin potenciál osobního růstu a vybudování skutečně harmonického vztahu. Tohle je důležité pochopit a milovat bez předsudků a ohledu na cokoli. Být veselí, dovádět jako děti, beze stopy se rozplynout jeden v druhém a radovat se. To se neradujeme jeden ze druhého, to se radují naše duše. Proto se ve šťastných chvílích cítíme tak dobře.
Skutečná blízkost znamená, že slyšíte jeden druhého i beze slov, vycítíte jeden druhého na dálku, je pro vás rozkoší vzájemné obětí, bezvýhradně jeden druhému důvěřujete a chováte se k sobě s něžností. Energie něhy je natolik jemná, že se dokáže dotknout nejhlubších strun lidské duše. Zachovat si něžné city k partnerovi po dlouhé roky můžeme pouze tehdy, máme-li k němu stejný vztah jako k vlastní duši.
Pouze láska dokáže poskytnout člověku pocit beztíže nad unaveným světem. Jejím nejvyšším stupně je nepodmíněná láska. Takovou se láska stává, když jsme tak otevření, že se rozplýváme v lásce, nikoli v partnerovi.
Taková láska nezná výčitky a křivdu, obvinění a urážky, očekávání a iluze. Je tak silná, že je schopná zahřát celý svět. Její soucit je tak hluboký, že může utěšit všechny opomíjené a radost tak všeobjímající, že celý svět dokáže vymalovat duhovými barvami. Je to oheň, který nepohasne.
Nepodmíněná láska je všude: v šumění větru i v prvních paprscích úsvitu. Proniká do nás v každém okamžiku. Rodíme se proto, abychom byli milováni a abychom milovali. Nebojte se ztratit z lásky hlavu. Jen silný cit nám dává možnost otevřít si navzájem svou skutečnou podstatu. Čím silněji milujeme, tím víc tvůrčího nadání dokážeme ve světě projevit. Vždyť láska, to je tvorba.
Jestliže v životě ženy není muž, dveře do jejího vnitřního prostoru jsou zavřené. Je zvláštní, jak moc občas čekáme, kdy nějaký muž přijde, a přitom neotevíráme dveře a oddáváme se pouhému snění. Svůj prostor vyplňujeme smutkem. Avšak který muž by se chtěl ponořit do smutku? Nejsme zkrátka vnitřně připraveny na vztah. Potřebujeme čas, abychom se v sobě vyznaly. Najít sama sebe znamená nacházet se ve skutečném přítomném okamžiku. Ani v minulém, ani v tom budoucím. Neutrácejte život na smutek a stesk, na vzpomínky na minulost a pochyby o budoucnosti. Najděte sama sebe a najdete svého partnera.
Připravenost na partnera znamená, že prostor uvnitř nás se stává voňavou zahradou. Láska nám pomáhá jeden druhého najít. Je vždycky uvnitř nás i kolem nás. Vede jednoho ke druhému i když o tom nemáme ani ponětí. V životě nikoho nepotkáváme náhodně. Jste-li právě teď osamělá, vězte, že láska už řídí vaše kroky. Musíte se jí jen vnitřně otevřít.
Samota je dílem našich rukou, přesněji dílem našeho vnitřního stavu. Čím více se jí bojíme, tím pevněji se v ní usazujeme. Samoty není třeba se zbavovat. Musíme ji rozpustit v lásce k sobě samé a ke světu. Využijte každou příležitost, jak dát najevo lásku. Jakmile budete doopravdy mít ráda sama sebe i svět okolo, zůstane ze samoty jen lehký opar vzpomínek.
Stává se také, že uvnitř probíhají změny a vztahy zůstávají stejné. Nelíbí se nám to. Cítíme se stísněně, ale dál nazouváme nepohodlné střevíce. A nedokážeme si přiznat, že druhého člověka prostě změnit nemůžeme, dokud se on sám nerozhodne se změnit. Vztah je třeba budovat právě takový, jaký si ho přejeme mít. A nežádat od partnera, aby se změnil. Buď s námi půjde dál, nebo půjde jinam. To, co přichází, nezahánějte a to, co odchází, nezadržujte.
Ideální partner je právě ten člověk, který je vám teď po boku, nebo někdo, kdo se už ve vašem životě objeví. Važte si těch, které máte vedle sebe. A respektujte svobodu toho, kdo se rozhodl jít jinou cestou. Otevřete se tomu, kdo si upřímně přeje být s vámi.
Skutečná láska je volba
Nejsem jako všechny. Až přijdu, vycítíš to.
