Existuje souvislost mezi zdravím a nemocemi dětí a mezi způsobem, jakým se svými potomky hovoříme.
Když dítě začíná chodit, slyší od rodičů věty typu» Neběhej, nebo upadneš.» nebo Jdi pryč nebo se spálíš.» Podobné věci někdy řekl svému dvouletému synkovi nebo dcerce snad každý z nás. Je však otázkou, k jakým důsledkům vedou podobná varování a zda je možné říkat něco jiného, pokud chceme, aby z našeho dítěte vyrostl odolný a zdravý člověk.
Co je třeba říci dítěti, aby nebylo nemocné? Zde je 5 kouzelných vět.
Slova, díky kterým se dítě stává méně odolným…
«Jestli nebudeš spát, budeš zítra unavený a podrážděný!» «Zapni si bundu, nebo nastydneš!» «Jestli nebudeš jíst polévku, nikdy nevyrosteš.»Takové a další podobné poznámky slyší dítě od rána do večera.
Rodiče, kteří tyto věty pronášejí, si ovšem neuvědomují, že tím svému dítěti prezentují svět jako plný nebezpečí a negativních jevů, v čemž ovšem vůbec nemají pravdu. Ostatně, kde je psáno, že dítě upadne, spálí se nebo se nastydne? To si myslí pouze jeho rodiče. Platí ale, že to, co bylo vysloveno, se velmi pravděpodobně splní. Pokud se budou rodiče k dítěti chovat jako k někomu, kdo je křehký a zranitelný, potom je pravděpodobné, že skutečně takový bude. O tom není pochyb. Jaký je tedy důvod hovořit v budoucím čase a vyslovovat takto pesimistické předpovědi? Místo toho můžeme říci např.: «Mohl bys upadnout.»
Dítě potřebuje poměrně dlouhou dobu k tomu, aby se naučilo předvídat hrozící nebezpečí. Jeho instinktivní strach mu v danou chvíli nemusí dát správný podnět, jak v danou chvíli zareagovat. Adekvátní chování v podobných situacích by si v první řadě měli osvojit sami rodiče. To však mnozí nedovedou. Dítě se pak stává zranitelnějším a jeho sebedůvěra bývá oslabena. Jenom proto, že si jeho rodiče postavili hlavu, že je před všemi riziky ochrání.
Neklid rodičů způsobený obavami o dítě by měl postupně slábnout v souvislosti s tím, jak dítě roste. Je samozřejmě třeba, aby je rodiče sledovali i nadále a aby byli schopni předvídat nepříznivé události, které je mohou postihnout. To ale neznamená chránit je i před těmi nejmenšími riziky. Vhodné je např. vyjádřit svůj postoj slovy: „Lézt sem není právě bezpečné, ale můžeš to zkusit!“ — tím poskytují dítěti možnost vyzkoušet si něco nového. A z výchovného hlediska lze tento postup doporučit spíše než pouhý zákaz.
Věty, díky kterým se dítě stává silnějším:
«Jsi dostatečně odolný, takže by ses nemusel nastydnout, ovšem bude lepší, když si tu bundu zapneš. Bude ti tak mnohem tepleji a příjemněji».
«Pravda, bez odpoledního spaní se můžeš docela dobře obejít. Ovšem budeš se cítit mnohem lépe, pokud si trochu odpočineš i během dne».
«Ten kopec není zrovna bezpečný, já si ale myslím, že si dáš pozor a že se ti nic nestane. I kdybys upadl, tak to zase až tak zlé následky mít nebude!»
«Nastydl ses, ovšem tvoje tělo ze všech sil bojuje a snaží se nemoc překonat. Jsi silný a odolný a s pomocí pomerančové šťávy a kapesníků se do konce týdne uzdravíš».
«Jsem na tebe hrdá. Rychle ses uzdravil a ani sis nestěžoval. Chci tě pochválit a dám ti dárek».
Nežijte jen pro děti!
Co by udělala moje maminka?