Téměř všichni rodiče někdy – alespoň jednou v životě – zažili úlek, když se jim dítě ztratilo z dohledu. Může se to stát v málo přehledném prostředí nákupního střediska, ve stanici metra, kde čeká mnoho lidí nebo i na jiných místech. Je to velice nepříjemná situace způsobující stres všem členům rodiny. Ovšem pokud dítě včas poučíte o tom, co by za takovéto situace mělo udělat, podaří se problém vyřešit velice rychle.
Je zde několik základních pravidel, která by dítě mělo znát
znát své jméno i jména svých rodičů;
znát telefonní čísla obou rodičů;
znát adresu svého trvalého bydliště.
Zda dítě toto všechno skutečně zná, můžeme prověřit např. tím, že vám zavolá z domácího telefonu na váš mobilní telefon a řekne vám vaše jména i telefonní čísla.
Je třeba, aby si dítě zapamatovalo také číslo záchranné služby, které lze vytočit jak z pevných linek tak také z mobilních telefonů.
Když se dítě ztratilo ve městě
Zejména v letním období berou často rodiče své děti na nejrůznější akce, kde se shromažďuje velký počet lidí. Jsou to např. festivaly, oslavy, akce v zábavních parcích apod.
Jedna z matek a současně aktivní bloggerka Cherise McСlimans přišla s jednoduchou a účinnou radou, jak rychle najít dítě, které se ztratilo.
Napište dítěti na zápěstí své telefonní číslo a k němu poznámku „Pokud se ztratilo, zavolejte na toto číslo“. To, co jste napsali, potom zakryjte průhlednou hmotou, která se v medicíně používá na pokrytí ran. K takovémuto dočasnému „tetování“ voda nepronikne a vydrží po několik dní.
Doporučuje se také, ještě dříve, než začnou významné akce, vyfotografovat celou postavu dítěte na mobilní telefon, čímž bude zachyceno jeho oblečení i jeho účes. Potom bude snazší dítě nalézt, pokud by se ztratilo.
• Dítě musí zůstat na místě. Není možné, aby někam odcházelo nebo např. odjelo na kole. Nejjednodušší bude, pokud bude ve vaší blízkosti (například v obchodě, v kině, v kavárně, v nákupním středisku). Pokud se od vás příliš nevzdálí, bude pak mnohem snazší je najít.
• Dítěti řekněte, že se s prosbou o pomoc může obrátit na někoho v uniformě – může to být policista, pořadatel, dozorce na stanici metra – nebo na někoho, kdo na daném místě pracuje (prodavač, správce). Může také např. přijít k ženě, která má sama dítě a poprosit, aby zavolala číslo, které má napsané na ruce.
Ale pozor!
• Bezmezně věřit lze jen policistovi a dítě toto musí nutně pochopit!!! Komunikace se kterýmikoliv jinými dospělými vyžaduje jistou míru opatrnosti.
• Dítě v žádném případě nesmí nikam chodit s cizím člověkem! A to ani tehdy, když dítěti slibuje, že je odvede k jeho matce.
• Vymyslete si nějaké znamení, které budou znát pouze členové vaší rodiny. To se může velice osvědčit. Když někdo, na koho se dítě obrátí s prosbou o pomoc, vytočí číslo, které mu dítě nadiktovalo, dítě pak řekne Mami … a to znamení. A když je poté oslovíte jménem, bude mu jasné, že je druhém konci drátu je skutečně některý z jeho rodičů.
Dítě se ztratilo během cesty dopravním prostředkem
• Dítě vystoupilo z vagonu metra nebo z autobusu dříve než vy a vy jste dojeli dále. Je dobré poučit dítě předem o tom, že v takovém případě není důvod panikařit. Musí prostě zůstat na stanici, tam, kde omylem vystoupilo. A vy se během několika minut k němu vrátíte. Také je informujte v tom směru, že jestliže nasedne do následujícího vlaku s úmyslem vás dohonit, potom bude mnohem složitější, abyste se navzájem potkali.
• A co je na místě udělat, pokud nastal opačný případ. Totiž že matka vystoupila z dopravního prostředku, ovšem dítěti se to nepodařilo. Potom musí dítě vystoupit na následující stanici a počkat, až za ním matka přijede.
Pozor!
Pokud si dítě uvědomí, že se ztratilo, pak první, co by mělo udělat, je hlasitě zavolat na matku. Nezřídka se totiž stává, že dva lidé stojí doslova dva kroky od sebe, ovšem jeden druhého nevidí. A pak není na místě mít zábrany hlasitě křičet!
Když se dítě ztratilo v lese
• Nemá odcházet z místa, kde se nachází.
Aby bylo možno dítě nalézt co nejdříve, musí nahlas křičet a volat o pomoc. Také může klepat na dřevo, aby vzbudilo pozornost. A pokud má dítě s sebou píšťalku, je dobré, když okamžitě začne pískat.
• V žádném případě by se dítě nemělo přibližovat k řece, jezeru nebo rybníku – přístup k jakékoliv vodní ploše je osamocenému dítěti zakázán!
Dítěti je třeba vysvětlit, že není možné, aby se pokoušelo přeplavat vodní plochu, i kdyby se jednalo o říčku, která se zdá být úzká a neskrývající žádné nebezpečí. Bez přítomnosti dospělých nemá dítě u vody co dělat!
• Nesmí si lehnout a usnout
Není možné, aby dítě za takovéto situace vyhovělo své potřebě si lehnout, i kdyby to bylo jen na krátkou chvíli. Děti zpravidla spí velmi tvrdě a vaše volání pak nemusí slyšet. Spíše by dítě za takové situace mělo chodit po palouku, poskakovat, nahlas zpívat nebo recitovat – ale ne usnout.
• Nekonzumovat houby ani jahody.
Děti se mohou snadno otrávit a proto bude lépe, když nebudou brát do úst nic, ani to, co si myslí, že znají.
• Nepřibližovat se k živočichům, nedotýkat se jich, nezkoušet je pohladit – to platí zejména u mláďat.
Dítě si musí zapamatovat jednu důležitou zásadu: není možné se dotýkat ani těch nejmilejších zvířátek. Mohou totiž kousnout a problém bude pak ještě horší.
• Poprosit o pomoc kteréhokoliv dospělého.
Je pravděpodobné, že prvním člověkem, kterého ztracené dítě uvidí, bude člen nějakého záchranného útvaru, který mu půjde na pomoc. Může to ale být jen obyčejný houbař. Je třeba ihned jej poprosit o pomoc. Dítěti je třeba vysvětlit, že ať to bude kdokoliv, rád je z lesa vyvede.
Co by si rodiče měli zapamatovat
• Na vycházku by dítě mělo mít oblečení v nápadných barvách – bude tak pro vás jednodušší je sledovat
• Dejte dítěti do kapsy bílý šátek – může se pověsit na větev a ti, kdo mu půjdou na pomoc, jej může z dálky zahlédnout, a to i v době tmy
• Dítě musí mít s sebou malou láhev vody, přičemž musí být poučeno o tom, že je určena pro krajní situace. Ta by mu měla zabránit v tom, aby se šlo napít např. K řece nebo k rybníku.
• Dejte dítěti do kapsy tabulku čokolády, také pro krajní případ. Vysvětlete mu, že není vhodné, aby ji snědlo hned a že bude lépe, když si ji schová do doby návratu.
• Je nezbytně nutné koupit píšťalku; nezapomeňte ji dítěti dát. Děti rády pískají a pronikavý zvuk píšťalky je slyšet z velké dálky
• Dítěti je nutné vysvětlit, že mu nikdo nebude vytýkat, že se ztratilo.
Pozor!
• Je dobré s dítětem „cvičně“ přehrát situace, kdy se dítě náhle ztratilo v lese nebo omylem vystoupilo z hromadného dopravního prostředku ve stanici, ve které vystoupit nemělo. Řeknete například: «Jsme spolu v obchodě. Otočíš se a neuvidíš mě. Co potom budeš dělat?»
• Podobnou scénku si zahrát s pomocí hraček nebo na dané téma nakreslit nějaké obrázky a potom se zeptat: «A co má dělat medvídek, když se mu nepodařilo vystoupit z autobusu společně s maminkou?»
• Někdy si můžete také (samozřejmě záměrně) vyměnit role. Záměrně dělejte chyby a dítě bude spokojené, když vás bude moci „opravit“. Důležité však je, aby si dobře zapamatovalo, co je v různých situacích možné dělat a co se naopak dělat nemůže.
Vychovávat dítě neznamená vysvětlovat mu, jak se má žít.
Co by udělala moje maminka?