Většina rodičů si zcela přirozeně přeje, aby jejich dítě vyrůstalo jako sebejistý člověk, který sám sebe přijímá a miluje jako celek – to jest včetně svého těla. Jestliže se však sami všelijak otáčejí před zrcadlem, zatahují břicho a v přítomnosti dětí hubují na svoji nadváhu, nebo jestliže si před nimi neodpustí znevažující poznámky na adresu lidí, jejichž těla nejsou ideální, nedávají tím dětem právě ten nejlepší příklad. V budoucnu to u dětí může vést ke vzniku a rozvoji komplexů.
Jaký vztah k vlastnímu tělu se u dítěte vytvoří – dokáže samo sebe přijmout a mít se rádo, anebo bude plakat a stydět se za svoje nedostatky? V mnohém to závisí na jeho rodičích.
„Rodiče mohou vztah dítěte ke svému vlastnímu tělu ovlivnit několika způsoby,“ vysvětluje klinická psycholožka doktorka Amy Slaterová z Centra pro výzkum zevnějšku západoanglické univerzity v Bristolu. „Hodně záleží na tom, jak je v rodině zvykem posuzovat témata související s tělem a zevnějškem vůbec. Je velmi důležité dítěti pomoci utvořit si ke svému tělu kladný vztah. Upevní to jeho sebehodnocení a bude to pro něj motivací ke zdravému životnímu způsobu. Negativní vztah ke svému tělu může naopak vést ke sníženému sebevědomí, depresím, poruchám příjmu potravy, problémům se školními výsledky a k nezdravému způsobu života.“
Jak si tedy mají počínat rodiče, aby podobným neblahým důsledkům zabránili?
- Neposuzujte před dětmi fyzické nedostatky jiných.
Doktorka Renée Engeln-Maddoxová je autorkou knihy „Nemocné krásou: jak naše posedlost zevnějškem poškozuje dívky a ženy“. Přednáší psychologii na Severozápadní univerzitě v americkém státě Illinois a uvedeným tématem se dlouhodobě zabývá. „Děti se vztahu k vlastnímu tělu učí krom jiného nasloucháním rozhovorům dospělých,“ připomíná. „A jestliže neustále slyší, jak starší posuzují něčí fyzické nedostatky a kritizují zevnějšek někoho jiného, rodí se v nich dojem, že lidské tělo prostě nemůže být krásné samo o sobě. Dívají se pak na sebe do zrcadla a začínají malicherně vyhledávat nedostatky na svém vlastním těle.
Dítě nejspíš zaslechne podobné kritické poznámky i od svých vrstevníků nebo cizích dospělých lidí, vy však můžete jejich vlivu čelit, když podobné řeči doma prostě nepřipustíte. Je opravdu důležité dávat si pozor na to, co prohlašujete o postavě a hmotnosti v přítomnosti dětí a vyhýbat se odsuzujícím komentářům, abyste svým dětem bezděky nesugerovali myšlenku, že hodnota člověka přímo souvisí s jeho zevnějškem.“
- Přestaňte kritizovat svůj vlastní zevnějšek.
Rodiče by však před dětmi neměli hodnotit nejenom cizí, ale také svoje vlastní fyzické nedostatky. „Rozhodně se vyhýbejte větám jako ‚Já jem tak ztloustla!‘ nebo ‚Abych tohle nosila, na to nemám postavu‘, doporučuje Amy Slaterová.
„Vybavte si, co všechno říkáte o svém zevnějšku a váze dětem nebo to prohlašujete v jejich přítomnosti – třeba do telefonu. Musíme dětem ukazovat, že úctu si zasluhují lidé s jakoukoli postavou. K tomu je nezbytné naučit se mít rád své tělo a dávat si pozor na to, co o něm říkáte v přítomnosti malých dětí,“ vysvětluje Rebecca Poolová, profesorka psychologie z univerzity v Connecticutu.
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>
- Ukazujte příklad pozitivního vztahu k vlastnímu tělu.
Důležité není jen skoncovat s kritikou vlastní postavy před dětmi, ale také nahradit každou negativní poznámku pozitivním výrokem. „Pro nás rodiče je důležité umožnit sami sobě i svým dětem mít se rádi a vážit si sebe sama bez ohledu na váhu, postavu a zevnějšek vůbec,“ připomíná Rebecca Poolová. „Často své dceři říkám, že každé tělo je krásné, stejně tak i to její,“ přitakává jí Joslyn Smithová, ředitelka komunikace Národní asociace pro poruchy příjmu potravy USA.
- Vštěpujte jim jiné hodnoty.
Renée Engeln-Maddoxová navrhuje zkusit v rodině zavést pravidlo vůbec se vyhnout hovorům o těle, a ukázat tím dětem, že jsou daleko závažnější témata k posuzování. „Dáváte tím dětem signál, že důležité není to, jak člověk vypadá, důležité jsou jeho činy, jeho jednání,“ domnívá se. Souhlasí s ní také Amy Slaterová: „Učte děti, aby si vážily a učily se rozvíjet v sobě takové osobní kvality, které nijak nesouvisejí se zevnějškem – například umění být dobrým kamarádem.“
- Častěji mluvte o tom, co všechno lidské tělo dokáže.
„Učte děti, aby si vážily svého těla pro jeho schopnosti, pro to, co všechno umí a zvládá a ne pro to, jak vypadá,“ zdůrazňuje Amy Slaterová. „Místo posuzování váhy a hodnocení postavy mluvte s dětmi o tom, jak je lidské tělo šikovné, co všechno umí jejich vlastní tělo a jak se v něm děti cítí.“
„Když mi dcera říká: ‚Mami, mě roste břicho‘ nebo ‚Mami, ty jsi tlustá‘, odpovím jí, že má pravdu,“ dělí se o svoje zkušenosti Joslyn Smithová. „Rosteš,“ říkám jí, „takže i tvoje břicho roste. Pokud jde o mě, já sama se také pokládám za tlustou. Říkám jí, jak je dobře, že si všímá těch změn, že vidí, že roste a sílí, a že lidská těla mohou mít ty nejrůznější tvary a velikosti, některá dokáží víc než jiná, avšak každé z nich je dobré a cenné.“
- Jděte příkladem ve zdravém stravování.
„Mnoha rodičům dělá velkou starost, že dítě vede málo pohyblivý způsob života nebo se nesprávně stravuje. Jestliže se však snaží situaci napravit poukazováním na vzhled dítěte, mohou ji tím jenom zhoršit,“ je si jista Rebecca Poolová.
Děti budou s mnohem větší ochotou jíst zdravé jídlo a vést aktivní způsob života, když rodiče doma vytvoří atmosféru, která to bude podporovat a sami půjdou příkladem.
- Při posuzování tématu hmotnosti a sportovní aktivity s dětmi buďte velice opatrní.
Když děti získáváte pro aktivní způsob života, je lepší téma hmotnosti vůbec nezmiňovat. „Říkejte dítěti, že fyzická aktivita pomáhá tělu udržet si pružnost a sílu, že je příjemná, zlepšuje náladu a zbavuje člověka stresu. Učte ho vnímat signály hladu a nasycení, které mu vysílá jeho organismus. Místo co byste ho učili dělit potraviny na užitečné a škodlivé, učte ho intuitivnímu stravování,“ doporučuje Renée Engeln-Maddoxová. Neboli – učte ho jíst, na co má chuť a po čem se cítí dobře.
Je velmi důležité, jak s dětmi mluvíte o jídle, o zdraví a fyzické aktivitě.
„Psychické zdraví člověka je v mnohém závislé na výživě a fyzické zátěži, proto aby dítě mohlo mít rádo vlastní tělo, je třeba o těchto tématech hovořit v klidu a otevřeně. Rodiče například mohou dětem dovolit jíst nejrůznější potraviny a pomoci jim vyznat se v tom, co se pro ně hodí, aniž by se dotkli jejich sebehodnocení,“ domnívá se australská psycholožka Laura Hartová z univerzity v Melbourne. „Jestliže rodiče dokáží dítěti vštípit lásku k fyzické aktivitě, aniž by přitom jakkoli zmiňovali váhu, udělají pro něj opravdu velmi užitečnou věc a pro budoucno ho zbaví pocitů viny a studu.“
Test životní rovnováhy ZDARMA >>>
- Nedovolte, aby jiní lidé na vaše děti přenášeli své škodlivé myšlenky.
Nestačí prostě jen zakázat negativní řeči o lidském těle. Dítě se může s těmito nezdravými názory setkat u jiných lidí. „Jestliže se někdo v dětské přítomnosti začne negativně vyslovovat o lidech, kteří nejsou štíhlí, je důležité dítěti vysvětlit, proč je to nepřípustné. Nedovolte příbuzným a známým žádné vtípky na adresu někoho, kdo je při těle, anebo posuzování něčích fyzických nedostatků v přítomnosti dítěte,“ radí Rebecca Poolová.
- Sledujte, co dítě čte a na co se dívá.
Ze všech stran na děti útočí agresivní reklama, vybízející k následování občas zcela nereálných a nedosažitelných ideálů. „Zamyslete se nad tím, jaké signály se k vašemu dítěti dostávají z informačního prostoru,“ upozorňuje Amy Slaterová. „Co čte? Na co se dívá? Jaké myšlenky ohledně lidské postavy a vzhledu vůbec jsou mu vnucovány? Snažte se mu nabízet takové filmy a knihy, ve kterých vystupují postavy nejrůznější tělesné konstituce a v nichž fyzická krása nemá rozhodující význam.“
- Učte ho vážit si různosti.
Aby u dítěte nevznikaly komplexy méněcennosti pokud jde o vlastní tělo, musejí mu rodiče ukazovat, že každý člověk, bez ohledu na jeho tělesné zvláštnosti, je hoden úcty a že rozmanitost je třeba oceňovat. „Najděte pro děti příklady hodné následování mezi lidmi různé tělesné stavby: lidi úspěšné, laskavé, ambiciózní a talentované, radí Rebecca Poolová.
Není jednoduché začít na sebe i na jiné pohlížet bez odsudku, vyžaduje to určitou praxi. Zdaleka ne každého učili v dětství přijímat a cenit si každého, bez ohledu na jeho vzhled či konstituci. Avšak budete-li si to doopravdy přát, můžete se tomu naučit a můžete to naučit také svoje děti.
Zdroj: The Huffington Post
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>
Test životní rovnováhy ZDARMA >>>
3 důvody proč žádat dítě o prominutí když nemáme pravdu
Mateřská úzkost a hněv zbavují děti síly