Krátký článek o skutečné ženě. Ženě, která už ze svých zkušeností a chyb vstřebala to nejcennější. Proto se teď nerozdává kvůli maličkostem a cení si toho, co má skutečně význam a smysl.
Existují ženy, které už se nebojí. Které se jednoduše už nehodlají bát. Bát se, že se nebudou líbit. Bát se, že se nebudou zamlouvat. Bát se, že nebudou vědět. Že nebudou mít úspěch. Že neumějí chodit na jehlách. Že nemají zářivě bílé zuby. Že si neumějí správně líčit oči.
Nemají žádný strach se zeptat. Vypadat trapně. Nešikovně. Mají si co obléci na léto i na podzim. Není to žádný problém. Neděsí je pohledy protijdoucích. V jejich životě je stále méně chybných kroků.Už se nebojí chodit nejkratší cestou. A když se jim chce, jdou tou delší a klikatou. Vědí, že skutečná krása je uvnitř. Nebojí se, že utonou. Protože už dávno žijí v hloubce. Neostýchají se plakat. Ať smutkem nebo radostí. A smát se ze stejných důvodů umějí rovněž. Nespoutává je žádný strach a žádné chtění. Jsou svobodné.
Je pozdě na to, aby měly strach ze svých šedin. Z vrásek. Nemají dávno jen ty první. Všechny ty nové mají od úsměvu. Nemají obavy z toho, kdo si co pomyslí . Kolegové. Tchyně. Lidé vůbec.
Dávno je jim ukradené, jestli jsou vejce zdravá nebo ne. Jestli si mají dát dortík, nebo si ho odepřít. Jestli je v něčem lepek nebo není. Jedí to, co jíst chtějí, na co mají chuť a co jim přinese potěšení. A když dostanou chuť v noci, dají si něco dobrého stejně jako ve dne. Vědí, že s kávou je třeba spíš opatrně. A s vínem ještě víc. Škodí to. Soudí však, že hlavně škodí svobodně nedýchat. Nic nechtít. Nemít na nic chuť.
Spousta věcí je nerozhodí. Jestli ten jejich přijde v půl sedmé nebo v devět. Má-li je rád… Spěchal domů… Hlavní je, že tu je. Tyhle ženy už nemají strach ze samoty. Umějí nevidět toho, kdo si jich nevšímá. Přezírat toho, kdo pomlouvá. Odejít od toho, kdo je odstrkuje.
Mají co říci. A mají o čem mlčet.
Mají se za co modlit. Všechno u nich jde z hloubi duše. Nebojí se vypadat hloupě. Nebojí se být tlusté nebo hubené. Už je to dávno, co se přestaly zdát. A začaly být.
Dělat to, co mají rády. Mít rády toho, kdo má rád je. Spát s tím, s kým se nedá usnout. I kdyby člověk opravdu chtěl…
Umějí mluvit zpříma. Nepřehánět. Před nikým se nehrbit a držet záda rovná. Hlupáky nevnímat. Naslouchat tichu.
Hořká čokoláda jim chutná sladce. Umějí si vážit času. Rána, dne i noci. K ničemu nenutí své dcery. Nepoučují syny. Věnují se svým záležitostem. Umějí být samy se sebou. Umějí být sebou.
Už z ničeho neobviňují otce ani matku. Mají je rády. Nebojí se zemřít. Protože žijí.
Jsou ženy, pro které je už pozdě se bát.
Marina Stěpančenková
Materiální věci nejsou v životě zas tak důležité. Daleko důležitější jsou lidé, kteří jsou kolem nás.
Co se vám zdá, se vám nezdá. Tak to prostě je.
Kazda zena by mela dojit az sem najit se a byt sama sebou