Co se vám zdá, se vám nezdá. Tak to prostě je.

Víte, myslím si, že ve vztahu je hrozně důležité nezaměřovat se ani tak na formální příznaky jeho povahy a síly, jako spíš na vlastní pocity.

Lidský mozek nesporně sleduje všechno, co se ve vztahu děje a vede si patrně i jakýsi podvědomý účet – co a v čí prospěch se dělá. Protože konec konců existují faktické projevy, například počet telefonátů, poslaných zpráv, příznaky pozornosti, dvorné projevy, signály péče a podpory, laskavost, spoluprožívání. To všechno existuje a bezpochyby nějak působí na náš pocit, že jsme tím druhým žádáni, že o o nás stojí a záleží mu na nás. Tyto projevy však mohou být i čistě formální. Něco tu je, ale tohle něco vnímáme jako něco neemocionálního, jako něco, co se dělá, protože tak se to patří – ale srdce v tom není. Proto mají takový význam naše vlastní pocity.

Mozek na rozdíl od vědomí vnímá veškeré informace, které se k němu dostávají. Nějak je utřídí, rozdělí do skupin, uchovává, prožene je vjemovými a smyslovými filtry a postupuje je dál, do vědomé části lidské psychiky. Na tomto základě pak člověk dělá určité závěry dochází k nějakým úsudkům, přijímá rozhodnutí, hodnotí, nálepkuje. Ovšem pozor. Mozek ví všechno. To, co se do vědomí nedostalo, zůstalo v podvědomí a krásně nás to odtamtud řídí.

Nevíte sice proč, ale docela dobře můžete udělat něco pro sebe zcela nečekaného. Nebo na vás začnou z ničeho nic působit jakési pochyby, zdánlivě kde se vzaly, tu se vzaly, nevíte proč. Jindy se v rozhovoru necítíte dobře. Dostaví se nenadálé, jako by ničím nemotivované podráždění. Anebo strach – bez jakéhokoli viditelného důvodu.

Příčiny není vidět. Přesněji řečeno, vědomí je nevnímá kvůli různým blokům a filtrům, avšak příčiny existují. Nesprávný tón, nesprávná reakce, čímsi jiná slova nebo jednání…

Nebo zas právě naopak – ta správná slova, to správné jednání, ty správné reakce… Trošinku, jen nepatrně. Nepostřehli jste co, nebo proč. Ale ve vašem nitru už se projevil hřejivý pocit, neznámo, kde se vzal, jakési chvění, sympatie… To, co se vám zdá na úrovni pocitů, se vám nezdá. Tak to je. Věřte si. Naslouchejte si.

Lilia Achremčik