Muži nemilují ženy dokonalé, ale takové, které se k nim hodí

Moje kamarádka Hana je soudní lékařkou. Je jí dvaačtyřicet. Má dlouhé, tenké prsty a a druhý dan v aikidu. Kouří silné cigarety, sprostě nadává a nebojí se smrti. Má o devět let mladšího muže. Je významným architektem v jedné velmi solidní stavební firmě. Pohledný mužský. Peče ty nejlepší dorty, které jsem kdy jedla. A vymýšlí si pohádky pro jejich roční dvojčata. Když je Hana v práci, dává je spát sám. V noci k nim vstává, protože Hana je unavená.

Jiná moje kamarádka, Martina, je psycholožka. Specializuje se na krizové intervence. Její první muž byl vojenský lékař. Zahynul v Afgánistánu. Vloni se Martina znovu vdala za kameramana, který v Afgánistánu točil reportáž o jedné z vojenských operací. Nejdřív se s Martinou jen kamarádil, jenomže potom měla dost těžkou havárku a on se o ni půl roku staral. Vzal si neplacenou dovolenou, aby nemusel jezdit na reportáže. Přivydělával si točením svateb. I přes chmurné prognózy lékařů se Martina nakonec postavila na nohy. Její syn říká novému manželovi táto. A Martinin partner je strašně pyšný, že syn se dostal na fyzikální olympiádu ve Stockholmu.



Tereza je profesorkou filosofie. Provdala se za muže, který nemá vysokou školu. Ale postavil pro ni dům, vaří obědy a večeře, zbožňuje jejich děti a zakazuje dělat v domě hluk, když si maminka chystá přednášky. Tereza je do svojí kariéry blázen a plánuje, že by odjela na roční stáž do Číny. Manžel je blázen do Terezy. Nezná sice Hegela, ani nečte existencialisty, ale pamatuje si Terezino číslo bot a nikdy na jejím autě nezanedbá výměnu letních pneumatik za zimní. Má podnik na výrobu dřevoobráběcích strojů. Není miliardář, ale milionář ano.

Když mi někdo vykládá, jak má vypadat ideální žena, kterou budou muži milovat, dost hlasitě se směju. Protože tak to nechodí, muži nehledají ideální ženy, ale takové, které k nim pasují. Se všemi svými nedostatky. Na každý hrnec se najde poklička.

Proto se nebojte žít tak, jak chcete a být tím, kým chcete.

Elena Pasternaková