«Zamilovali se, vzali se a byli šťastni» — tato tři ideální stádia vztahu mezi mužem a ženou obvykle ani zdaleka ideální nejsou. Zklamání, žárlivost a hádky vedou ke krizi vztahu, případně manželství – a často i k rozchodu.
Americká rodinná psycholožka Liberty Kovacsová po mnoho let sledovala pět tisíc rodin. Na základě této neskutečně rozsáhlé praxe určila šest zřetelných vývojových etap vztahu mezi mužem a ženou. Dokázala, že manželství je proces s vlastní vnitřní dynamikou. Počet společně prožitých let má přitom jen malý vliv na to, v jaké etapě vzájemného vztahu se dvojice nachází. Některé z nich ustrnou v určité etapě i na desetiletí. Jen vzácně také bývá vývoj přímočarý – od jedné etapy ke druhé. Daleko častěji dochází k recidivám etap už absolvovaných, stejně jako k opakování určitých cyklů… Přečtěte si, co Liberty říká.
Nabízím vám udělat si svérázný test. Jednak vám může přinést užitečné informace, jednak stanoví diagnózu vašeho vzájemného vztahu s manželem nebo milovaným partnerem.
Zadání: přečtěte si následující text a stanovte, v jaké etapě vzájemného vztahu vaše dvojice momentálně je. Můžete dát text přečíst i partnerovi, abyste výsledky posoudili společně a nalezli východisko.
První etapa — zamilovanost. Hlavním tématem je splynutí. Muž a žena si projevují vzájemnou pozornost a péči, a vytvářejí tak bázi pro sexuální vztah, který oběma přináší radost a potěšení. Vyvíjí se pocit «žití jediného života» s tím, koho milujeme. Vzájemná podpora. Stanovisko partnerů: «Jsme stejní. Potřebuji tě». Primární tón vztahu: vášeň, romantika, člověk ztrácí hlavu, «zamilovanost až po uši», ustavičné hledění jeden druhému do očí. Typická očekávání od partnera se dají charakterizovat takto: «Pečuješ o mě, snažíš se plnit všechna má přání, snažíš se, abych byl/a šťastný/á. Jsi můj a já jsem tvoje!». Problém, který se v první etapě vztahu vyskytuje nejčastěji, nastává, když jeden z partnerů dříve než ten druhý začíná inklinovat k přece jen větší samostatnosti a trávit více času v práci nebo s přáteli. Ve druhém z partnerů to může vyvolat nejistotu a žárlivost. Za kladnou přeměnu můžeme v první vztahové etapě pokládat, když partneři začnou chápat, že nejsou zase tak úplně stejní.
Druhá etapa — očekávání. Hlavním tématem je hledání kompromisů. Partneři teď musejí zvládnout opuštění předchozího domova (rodičovského), procítění mezí vlastní osobnosti a vlastní sebeuvědomování. Vztah k partnerovi je charakterizován tézí: «Jsi teď jiný (jiná). Ubližuješ mi. Neodpovídáš mým očekáváním. Měníš se. Co dělám špatně?» Tón vztahu: rozčarování, napětí, ale i jistý konformismus a snaha o soulad, touha po blízkosti. Očekávání: «Máš mě dělat šťastnou (šťastným)!» Blízkost a pocit sounáležitosti tlumí rozpory. Typické problémy: partneři subjektivně pociťují jeden ke druhému odstup, jeden z nich si může připadat i zavržený. Dvojice se musí naučit brát jako fakt, že jsou věci, které ten druhý dělá odděleně, stejně jako vážit si a těšit se ze společně stráveného času. Oba musejí hledat způsob, jak přijímat odlišnosti toho druhého. Kladnou přeměnou je v této etapě zjištění a uznání faktu, že jsou každý jiný.
Třetí etapa — boj o moc. Hlavním tématem je tu vedení. V této etapě musí dvojice vyřešit následující úkoly: začít se učit umění řešit problémy, učit se správně se rozhodnout a domluvit se. Oba partneři se musejí učit přijímat odpovědnost za své myšlenky, city i jednání. Je nezbytně nutné, aby dokázali podporovat individuální vnitřní růst svého partnera. Typické stanovisko k partnerovi v této etapě: «Pokud nebudeš taková (takový) jako já, opustím tě.» Převažuje nedůvěra, výbuchy hněvu, přisuzování viny tomu druhému, konfrontace, polarizace na výhradně dobré nebo výhradně špatné. Očekávání, respektive pozici vůči partnerovi můžeme charakterizovat následovně: «Proč mě děláš nešťastnou (nešťastným)?» Oba přesně vědí, jaký by měl být ten druhý a bojí se v něčem ustoupit. Typické vnímání partnera ve dvojici: «Jsi stejná (stejný) jako tvoje matka (otec)… Nemiluješ mě… Jsi sobec, myslíš jenom na sebe…» Partneři propadají vzájemnému obviňování a vinu přisuzují výhradně tomu druhému: «Ty vždycky…». Oba pociťují bolest a mučivý stres. Za kladnou přeměnu můžeme pokládat, jestliže se partneři pokoušejí vzájemně se pochopit a přijmout emocionální stav jeden druhého: «Vím, že tě to bolí, ale …». Může se také stát, že jeden z partnerů si začíná uvědomovat, že jejich konflikty v podstatě opakují stereotypy chování založené už v rodičovských rodinách.
Čtvrtá etapa — konkurence. Často se odehrává v sedmém roce společného života, avšak počet společných let nemá žádný velký význam. V této etapě před partnery stojí úkol individuálního rozvoje. Je třeba se naučit partnera vnímat jako samostatnou osobnost. Pozice partnerů bychom mohli charakterizovat asi takto: «Kdo jsem? Poradím si sám (sama) bez ní (něho)? Chci být sám (sama) sebou». Celkové naladění a typický tón: uspokojení z hádky a stažení se do sebe. Očekávání: «Dokážu se o sebe a své štěstí postarat i sama (sám). Miluji sebe sama (sám sebe)». Problémy: boj o nezávislost vede k závažným změnám, někdy k rozchodu (rozvodu). Nemusí to však být definitivní. Jeden či oba partneři se z dvojice mohou vzdálit a mít nějaký románek, zaměřit se na nový cit místo hledání vlastní identity uvnitř ustálené dvojice (rodiny). Za kladnou přeměnu můžeme pokládat, jestliže partneři uznají nezbytnost uspokojování oboustranných individuálních potřeb stejně jako nutnost stanovit si nějaké hranice. A samozřejmě partnerskou shodu na tom, že otázky oboustranné nezávislosti budou řešit uvnitř, v rámci svého partnerského soužití (rodiny).
Pátá etapa — smíření. Základní téma zní: spolupráce. V této etapě se partneři musejí naučit přijímat odpovědnost za své potřeby, pěstovat více otevřený a poctivější přístup k partnerovi, což vede k větší intimitě vztahu. Naladění: partneři se k sobě navzájem chovají jako k nezávislým osobnostem, které nutně nemusejí odpovídat očekáváním toho druhého. Vzájemné vnímání ve dvojici: «Já nemohu změnit tebe a ty nemůžeš změnit mě. Přijímám tě takového, (takovou), jaký (jaká) jsi». Kladnou přeměnu nám tu signalizuje schopnost využívat konfliktů a rozdílností v názorech jako možnosti dozvědět se o sobě něco nového. Rozdílnosti partnerů jsou chápány spíše jako obohacení vztahu. Vzlety i pády spolužití jsou stále více předvídatelné.
Šestá etapa — přijetí. Před partnery stojí nyní úkol: stabilizovat si jak obraz svého partnera, tak svůj vlastní. Pozice v rodině: «Vidím a přijímám tě takového (takovou), jaký (jaká) jsi». Partneři se znají a mají potěšení z toho, že jsou spolu. Toto je období intenzivního osobnostního růstu. Jestliže vznikají problémy nebo dojde ke konfliktům, jsou řešeny tak jak přicházejí, cestou rozhovoru a posouzení. Kladnou přeměnou této etapy je znovuobjevení vzájemného porozumění a přijetí vzájemné závislosti.
Výsledky testu: pokud jste shledali, že jste v určité konkrétní etapě, zkuste se zamyslet, co byste vy osobně mohli a chtěli udělat pro zlepšení vztahů ve vaší rodině nebo ve vaší dvojici. Jako nápověda se samozřejmě přímo nabízejí etapy «přijetí» a «smíření». Bylo by opravdu dobré dát text přečíst i partnerovi, abyste SPOLEČNĚ mohli zhodnotit svůj vztah a rozhodnout se, so uděláte pro jeho zlepšení.
Připomeňme si Tolstého tvrzení, že manželství je sice uzavíráno na nebesích, rodinné štěstí je však výhradně v rukou těch dvou.
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>
9 věci, o kterých si ženy myslí, že se mužům líbí, ale není to pravda
Klíč ke šťastné lásce: nejprve buďte přáteli
