I kdybych s tebou prožila tisíc životů, stejně bych si vybrala tebe.

„Spolu jsme vstoupili na cestu lásky, s očima široce otevřenýma, zřetelně jsme na té cestě viděli každý svůj krok. Věřím v úděl a osud, ale také věřím, že souzeno je nám pouze to, co si sami zvolíme.“ Kiersten White

„A já si volím tebe; po stu životů, po sto světech, v jakékoli verzi reality, našla bych tě a vybrala bych si tě.“ Kiersten White
Já si volím tebe.

Ne na jeden den nebo na okamžik, ale navždy. A nemá význam, jestli to bude znamenat na celý život. Ty jsi ta duše, kterou budu hledat. Právě v tvé hrudi bije srdce, které mi bylo sesláno shůry.

Čas couvá před duhově zbarveným světlem, kterým září pozdní zimní západ slunce, a který s tvým příchodem zahání nudu každodennosti. Láska, kterou jsem se dokonce ani nepokoušela najít, si mě našla sama. Zdá se mi, že život kolem mě se roztáčí neuvěřitelnou rychlostí, stírá všechna má dřívější přesvědčení a naplňuje mě nadšenou touhou věřit v něco mnohem většího, než jsem já sama, v něco ještě většího, než jsem měla v plánu… V tebe.

Připadá mi, že pro lásku není žádný čas dost vhodný. Zároveň však nelze nic namítat proti tvrzení, že láska k nám přichází vždycky v pravý čas. A přece dál hledáme. Nevíme, kde bychom měli být, netušíme, kde bychom se měli zastavit a chytáme se začátku, který ještě ani nenastal. A někde uprostřed toho všeho náhle zapomínáme na to, že musíme dýchat. Zapomínáme, že musíme žít.

Volím si tebe, protože kvůli tobě náhle ztrácím dech a zároveň jsi pro mě stimulem k životu.

Nikdy jsem si nepomyslela, že budu potřebovat vybírat si lásku. Ve skutečnosti jsem neměla ani tušení, že si někdy vyberu právě tebe. Ale dělám tu volbu – dneska, zítra a do té doby, dokud se dokážu probouzet spolu s východem slunce, abych spatřila krásu nového dne.

Občas se mě zmocňuje pocit, jako kdyby má láska k tobě byla volbou, kterou za mě učinil kdosi tam nahoře. Jako kdyby se někdo doslova ujal řízení mého srdce a rozhodl – dávno před tím, než si to uvědomila má mysl – že ty jsi stvořen pro mě. V určitou chvíli jsem i zapochybovala o myšlence „toho jediného“.

Vždyť konec konců vědomí, že na světě se k vám hodí jen jeden jediný člověk, je dosti děsivá perpektiva. Neděsily mě myšlenky, co bude, jestli tu svoji spřízněnou duši najdu, ale myšlenky na to, co bude s mým životem, jestli ji nenajdu vůbec.

Soustředit svou pozornost na věci, které by mi mohly zlomit srdce, bylo dost přirozené, protože až by k tomu přece jen došlo, byla bych alespoň připravená. Tak jsem se tedy učila přijímat bolest jako něco očekávaného. A potom ses v mém životě objevil ty.

Jak bych si tě mohla nevybrat? Nad takovou možností jsem vůbec neuvažovala.

Vypadá to, jako kdyby si moje srdce vybralo to tvoje ještě před tím, než moje mysl za pomoci slov a vět dokázala vůbec popsat skutečnost, kterou jsi do mého života přinesl. Naše duše byly nepochybně spojeny dávno před tím, než se naše pohledy setkaly v oslepujícím vzplanutí horoucího světla.

Svou volbu jsem učinila ještě před tím, než jsem si uvědomila, že tě miluji.

V životě jen vzácně probíhají věci tak, jak bychom chtěli. A občas jde zas všechno přesně podle plánu. Proto nemohu s jistotou tvrdit, co se stane za měsíc nebo za několik let. Zato však vím, že si nepřestanu volit tebe. Chci svoji cestu projít po tvém boku, protože na světě není nikdo jiný, koho bych potřebovala více než tebe.

Je to legrační, ale nedokážu si ani představit, že bychom se o něco pohádali. Vím, že všechno je možné a že jednou jeden z nás nevyhnutelně způsobí tomu druhému bolest. Nebo my oba budeme natolik svéhlaví, že zapomeneme na sílu, která nás naplňuje, když pracujeme doslova jako hráči jednoho týmu. Ale i na samém vrcholu hádky vím stejně jistě jako dřív, že si znovu zvolím tebe, protože jenom s tebou mám pocit, že jsem nalezla svůj domov.

Ve světě zbývá ještě tolik neprozkoumaného, ale já si stejně vždycky znovu vyberu tebe.

A tím ti nejenom slibuji, že tě budu milovat za všechno, co v tobě vidím (to vše, co dokážu přečíst pomocí doteků), ale i za tvé temné stránky, které teprve poznám. Abych poznala lásku, nemusím znát úplně všechno.

Náš příběh se nemusí nezbytně rozvíjet hladce a bez potíží, abych pochopila, že právě ty jsi ten, s kým chci prožít svůj život.

Volím si tě proto, že ty jsi jediný, kdo mě vede k tomu, abych byla sama sebou.

Nemyslím, že to bude jednoduché, ale vím jistě, že si nedokážu představit naše rozloučení a život bez toho všeho, co máme. Bez toho, co mezi námi vzniklo, když se naše rty spojily v polibku. V ten okamžik mezi námi vzniklo cosi jedinečného a naše duše spolu dokázaly bez potíží rozmlouvat. Časem to přerostlo v cosi mohutného, v cit, který jsem ani nedoufala, že poznám – v bezpodmínečnou lásku.

Volím si tebe, protože ty jsi mi ukázal, jak to vypadá, když člověk miluje doopravdy.

Okamžiky času, který jsme strávili spolu, nenávratně míjejí a odcházejí do minulosti. Přijímáme to, co si podle našeho názoru zasloužíme a vyhýbáme se všemu, co nás uvádí do nepříjemných situací. Postupně všechno ztrácí smysl, ale jakýmsi neuvěřitelným způsobem mé jméno stále splývá z tvých rtů jako božské spojení pohody a nejvyšší magie.

Dokážeš se mnou mluvit beze slov, a já dokáži vycítit přítomnost tvé duše bez ohledu na čas a vzdálenosti.

Slova nejspíš dělají místo lásce.

Volím si tě za to, kým jsi a za to, kým se staneš.

Volím si tebe, protože ty jsi ten pravý, ten jediný.

„Spolu jsme vstoupili na cestu lásky, s očima široce otevřenýma, zřetelně jsme na té cestě viděli každý svůj krok. Věřím v úděl a osud, ale také věřím, že souzeno je nám pouze to, co si sami zvolíme.“ Kiersten White

=========
Co je nezbytné pro dlouhodobý vztah
Co znamená milovat muže

Facebook Adaline.cz