Klíčové tajemství šťastného vztahu.

Po štěstí touží snad každý a každý by také rád přišel na to, v čem je tajemství opravdu šťastného partnerského vztahu. Není to žádná náhoda, všichni jsme lidé a být šťastný patří k našim základním potřebám.

Když je řeč o vztazích muže a ženy, nabízí se nám obvykle množství různých užitečných rad. Jejich součástí jsou důvěra, porozumění, ochota přijmout odpovědnost, péče, umění kompromisu. Hodně psychologů nás bude upozorňovat, že nemáme mít přehnané nároky na partnerovu dokonalost, že se máme naučit vzít zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou, že se máme učit toleranci, partnerské komunikaci atd. atp. To všechno je bezpochyby pravda, ale je tu ještě jedna věc, jejíž význam je těžké vůbec docenit. Právě ona umožňuje fungování všech těch tajemství šťastného vztahu s mužem. Je to stupeň partnerovy zralosti.

Vybírat si partnera a rozvíjet vztah s ním má totiž smysl pouze tehdy, jde-li o člověka, který dosáhl stejného stupně vyspělosti jako my. Jenom tehdy můžeme počítat s tím, že ona tajemství šťastného partnerského a rodinného života budou fungovat. Stupeň zralosti je pojem komplexní, v našem kontextu však znamená především shodu pokud jde o určité vyšší hodnoty, názory na život, cíle, zájmy, pohled na svět jako takový.

Problémy a neporozumění vznikají ve vztahu každé dvojice. Avšak pouze u těch, v nichž každý z partnerů apriorně dosáhl jiného stupně zralosti, je normální, tím spíše pak šťastný vážný vztah prostě nemožný. Takoví lidé se každý jinak dívají na život i na partnera, mají naprosto rozdílné priority a vyznávají úplně jiné životní hodnoty.

Jednoduchý příklad: žena hledá majetného partnera, protože chce žít v dostatku a pohodlí. Takový svazek je ochotna platit svým zjevem a okázale předstíranou suverenitou. Veškerý okruh jejích zájmů představují luxusní cesty, drahé nákupy, hlučné společenské zábavy atp. Muž je pohlcen prací, nějakým tvůrčím procesem, objevuje něco zásadně nového, otevírá nový projekt… Může takový vztah trvat dlouho? Může vůbec vzniknout?

Jiný jednoduchý příklad: žena chce poznat sama sebe, snaží se o osobní rozvoj a vzdělání. Okruh zájmů jejího partnera je vymezen jídlem, pitím, fotbalem, kamarády a hospodou. Podobný „vztah“ je rovněž předem odsouzen. Věřit, že člověk, který někam dospěl, který dosáhl určitého stupně rozvoje své lidské zralosti, se bude chtít vrátit zpátky na nižší úroveň, je naivní. Opačná varianta je možná, ale zdaleka ne vždy. O tom až později.

Zvolené příklady jsou jistě extrémní, ale jako ilustrace nám poslouží dobře.

Obecně panující omyly o šťastném vztahu.

Většinou to nemají nějak přesně zformulované a také by to nejspíš nikdy nepřiznaly, přesto však mnoho žen v zásadě uvažuje takhle – hlavní je láska (čti: poryv hormonů, vášeň, zamilovanost), to ostatní přijde samo. Ujišťujeme vás, že nepřijde. Říkat si, že pokud se ukáže, že drahoušek není přesně takový, jak si představovala, tak ho zkrátka převychová a on se z lásky k ní změní, je nejenom velký omyl, je to také velmi nebezpečné. Lidé nenavazují vztahy proto, aby je ten druhý předělával podle svého – tady něco ubere, tadyhle přidá a tohleto vůbec zahodí, protože se mu to nezamlouvá. To je první možnost, kdy se žena snaží muže předělat tak říkajíc násilně.

Druhá možnost, kdy žena o totéž usiluje cestou vlastního příkladu, je ještě horší. Může se snažit změnit partnera svým vlastním příkladem po mnoho let, aniž by chápala, že je to prostě nemožné, a to i když ji partner „miluje“. Může si myslet, že mu svým příkladem ukáže, jak se věci dělají správně, jak je to lepší a co od něj očekává. Někdo by možná řekl, že je to, pokud jde o tu „správnost“, čistě subjektivní záležitost. A samozřejmě by měl pravdu. Jenomže všichni jsme lidé a náš přístup ke všemu je vždycky do určité míry subjektivní. A právě v té míře tkví podstata problému.

Proč tedy takový přístup nemůže fungovat? Vždyť čistě technicky to vypadá všechno dost pravděpodobně. Jednoduše proto, že partner, který nedosáhl vašeho stupně zralosti, vůbec nechápe, co se po něm vlastně chce. A hlavně – NEMŮŽE to chápat. Nervová spojení v této oblasti jeho mozku prostě chybějí. Aby vznikla, byl by zapotřebí nejenom čas, ale i samotná možnost něčeho takového plus by to dotyčný sám musel chtít. Přičemž některá přání máme sklon realizovat teprve tehdy, když se stanou naléhavou potřebou. Přidejte k tomu ještě rozdíly v ženské a mužské psychice… těch podmínek opravdu není málo.

Pokud jste s partnerem dosáhli rozdílného stupně zralosti, bude pro vás velmi těžké i prostě jen porozumět jeden druhému. Slovům znějícím stejně přikládáte každý úplně jiný smysl. Zkušenost prožívání a chápání jakéhokoli aspektu, jevu, chování i reakce na nějakou událost, na partnera atd. je u každého z vás zcela odlišná.

Překvapivě mnoha ženám usilujícím o vybudování šťastného partnerského vztahu je vlastní ještě jeden hluboký omyl – rozvoj a udržování své ženskosti vidí jako jakýsi spásný všelék rodinného štěstí. Abychom si rozuměli – máme tu na mysli ženskost pojímanou především jako sexuální přitažlivost a schopnost zachovat tvář sebejisté ženy, jejichž cílem je muže manipulovat. Nebo naopak, jako absolutní souhlas se vším, byť třeba i ve skutečnosti žena s mužem nesouhlasí, jako naprostou závislost a rozplynutí, kdy žena ztrácí vlastní osobnost.

Ani jedno ani druhé ovšem nemá se skutečnou ženskostí nic společného. Ta znamená krom jiného také umění citlivého vnímání sebe sama i partnera a radost z přítomnosti své i mužovy. Ne ve smyslu nějaké naučené dovednosti, ale ve smyslu reálné potřeby. Cit, vnitřní nevtíravá moudrost, umění všímat si detailů a vytvářet rovnováhu citů, hlubokého porozumění a vzájemné odezvy. Přičemž ne proto, aby se žena od muže něčeho domohla, ale proto, že nemůže jednat jinak. A to znamená naprosto jinou úroveň vztahu.

Taková ženskost je v současnosti většinou nahlížena jako něco zastaralého, ne-li přímo odsuzována, protože jejím předpokladem je otevřít se partnerovi a projevit mu vysoký stupeň důvěry. Právě proto bývá pokládána za projev slabosti a jako taková za neúčelnou. Moderní společnost slabostí opovrhuje natolik, že dokonale zapomněla, že právě slabost je přirozenou součástí ženskosti a ženské moci.

Koho potřebujete ke štěstí?

Vrátíme-li se k tématu stupně zralosti, jednoduše řečeno chce žena vedle sebe partnera, pro kterého svědomí, čest, lidská důstojnost a svoboda a schopnost držet dané slovo něco znamenají. Všechny tyto pojmy můžeme zahrnout pod jeden společný – morální vyspělost.

Intelekt ani vzdělání samy o sobě nepředstavují faktory zvyšující úroveň morální vyspělosti. To je možné pouze v případě, že člověk sám pociťuje takovou POTŘEBU a samozřejmě, když je ochoten na sobě pracovat. Právě tato potřeba mění člověka z pouhé živé bytosti v bytost lidskou.

Proto když se seznamujete s novými lidmi, hledejte partnera vyznávajícího stejné hodnoty, člověka stejné úrovně vyspělosti, jaké jste dosáhla vy sama. Jinak vašemu vztahu hrozí jednoznačně krach. A žádná tajemství, ani ta nejmoudřejší, nejúčinnější a nejvyzkoušenější vám ke štěstí ve vztahu nepomohou.

=========
Ty nejhlubší vztahy se vždycky odvíjejí v tichu.
Jak se muži a ženy chovají ve vztahu

Facebook Adaline.cz