Naše «erotické snění» není ve své podstatě pouze touha po ideálním milenci nebo milence, ale spíš sen o naší osobní neodolatelné přitažlivosti. Všechny toužíme po tom být krásné. A přemýšlely jste někdy o tom, proč tomu tak vlastně je? Domníváme se totiž, že pak budeme i milovány.
Ať tak či onak, krása — to je záležitost se značným psychologickým významem. K potvrzení této skutečnosti stačí podívat se na to, kolik finančních prostředků se točí v oblasti tvorby a udržení krásy! Najdete zde vše: od «stylistů pro vlasy, manikúru a pedikúru» po plastickou chirurgii, od nejrůznějších diet přes potravinové doplňky k nejrůznějším «maskám», soláriím a vibromasážím, od sportovních sálů k «ultra-super-mega trenažérům» či k «pozuby ozbrojeným zubařům», od vytříbené kosmetiky a parfumerie až k extravagantním stylům v oblékání u tvůrcům trendů «haute couture».
Dost často ženy, bez ohledu na to, zda jsou opravdu zamilované, zdůrazňují, že se jim něco líbí: zaujme je nějaký nápad, prosadí se přirozená potřeba být milována, zaplaví je pocit síly, vyvolaný adrenalinovým dobrodružstvím nebo naopak obavy, že svým odmítnutím někoho urazí. Toto vše v nich probouzí dojem, že jsou nešťastně zamilované, i když ve skutečnosti pouze nezávazně koketují.
Zvykli jsme si myslet si, že se krásným lidem žije lépe, «protože jsou milováni». A protože my všechny chceme být milovány, jeví se nám krása a vnější přitažlivost jakýmsi «darem osudu». Nenalhávejme si: ke krásným lidem cítíme tu silnou, tu slabší nebo i velmi silnou závist. Představujeme si, že pokud bychom byli i my krásní (nebo krásnější), pak by se i náš život ubíral tím nejskvělejším směrem. Což není pravda — přesněji řečeno: není to až tak úplná pravda…
První omyl spočívá v tom, že ani při «takovémto základu» nemá žádná žena štěstí nikterak zaručené. Vždyť pokud se muž rozhodne, tak už přestává být mužem… například připusťme, že se nějakým zázrakem žena přemění z «pouze půvabné» v «krasavici». Očekávejme, že se muži vzápětí začnou srocovat před jejím obydlím a «všichni po ní touží». Jak to ale nakonec dopadne? Muži po ní toužebně vzdychají a ona sama absolutně netuší, který z nich je do ní opravdu zamilovaný a který prostě chce pouze «využít příležitosti». To je neštěstí číslo jedna: naše krasavice je postavena před «svobodnou volbu» a musí si vybrat… Což samo o osobě není zase až tak obtížné; zakopaný pes ovšem nespočívá v samotném výběru, ale v tom, že pokud výběr provádí žena, tak ten, koho si vybere, už «není muž». V ženském pojetí je to vnímáno prostě tak, že muž je ten, kdo přijímá rozhodnutí, a ten, o kterém je rozhodováno, již skutečný muž není!
Druhý omyl, jak ostatně lze očekávat, vychází z již zmiňovaného ženského omylu, že muž je prostě žena s odlišnou anatomickou konstrukcí. A mužská psychika že je přímo postavena jako opak té ženské. «Muž miluje ženu, kterou nechce, a chce tu, kterou nemiluje» (S. Freud).
Možná, že některé ženy tato informace rozčílí, možná, že některé touží právě po tom, aby byly milovány «jako ženy». Milé dámy, doufám ale, že si jen nepředstavujete, jak vás svléká, pokud vás miluje jako «ženu» (ve smyslu «sexuálního objektu»)… Pokud se muž rozhodne, dokáže i «nechtít». Proto ani uspokojená potřeba být neustále krasavicí, ze které muži nedokáží spustit oči, žádnou jistotu nedává.
Sebezdokonalování — základ života
Jak vycházet s lidmi, kteří se vám nelíbí