Zralá žena se od dívky liší v tom, že mnohé bere tak, jak to je

Zralá žena přestává jiné předělávat a napravovat.

Zralá žena se od dívky liší tím, že mnoho věcí bere takové, jaké jsou. Zkrátka se podívá, naslouchá a nechá být. Nepokouší se s tím něco dělat. Nepředstírá, že slyší, nýbrž doopravdy slyší a klidně si dovolí být dotčena v hloubi srdce a prožívat svůj cit.

Přestává jiné předělávat a napravovat. V jistém slova smyslu se vzdává tam, kde bojovat nemá cenu. A když to vzdá, nechá muže, děti i jiné lidi ve své blízkosti, aby byli takové, jací jsou. Nepředvádí mučednickou tvář, „nesmiřuje“ se s nedostatky toho druhého. Prostě když mockrát narazí hlavou do zdi, uzná, že zeď je tvrdší než hlava. A z nějakého důvodu stojí právě tady. A nikde jinde…

Zralá žena se od dívky liší v tom, že z mnoha věcí jí bývá smutno. Je jí smutno, protože ani s tím nejbližším a milovaným člověkem není možné všechno, co by si přála. Ne snad proto, že by mezi nimi chyběla láska, ale čistě proto, že ten druhý je přece jenom jiný než ona, je sám sebou. Když si projde odmítáním, zlobením, smlouváním a žalem, smíří se s tímhle omezením vzájemného propojení. Obrací pozornost na to, co mají lidé společného, pokud se milují. Je vděčná za každý kousíček blízkosti, který mezi ní a jejím vyvoleným funguje.

Zralá žena dokáže velmi mnoho věci proměnit v radost a spokojenost. Nalézá je v každém podnětu, v každé události, v každém jevu. Ne proto, že chce vyhnout prožívání něčeho jiného, ale proto, že v sobě nachází dostatek tvůrčí síly ke zpracování těch věcí a k jejich transformaci.

Umí prožívat smutek, ale nevyhledává ho, ani si v něm nelibuje. Umí nacházet radost, ale netrvá na ní, prostě ji nechává přicházet.

Váží si svojí cesty a svých zkušeností, projde si pocity studu i odmítání sebe sama, až nakonec dospěje k hlubokému sebeporozumění a jeho prostřednictvím i k porozumění životu.

Aglaya Dashetidze