Spí v našich tričkách a vypadají v nich fakt legračně.
Mají rády, když je líbáme bez zbytečných řečí.
Vypravují se dvě hodiny a ještě řeknou: „Vidíš, jak jsem dneska rychlá!“
Vědí, že nikdy nebrečíme, jen si odcházíme zakouřit.
Neumějí se prát, ale když jsou s námi, cítí se vždycky v bezpečí.
Ptají se nás, na jakou barvu si mají obarvit nehty.
Jsou schopné usnout při masáži v ten nejméně vhodný okamžik…
Mají rády, když je hladíme po vlasech.
Spokojeně nás vláčejí po obchodech, i když vědí, jaké je to pro nás utrpení.
Mají rády, když je nosíme v náručí, ačkoli vždycky říkají: „Postav mě, vždyť jsem těžká.“
Křičí na nás a štve je, když na to mlčíme. Neumějí se hádat :).
Vědí přesně, kdy je to 147 dní od našeho prvního setkání.
Vždycky si přejí, abychom se vrátili do 5 minut po hádce, ale nikdy by to nepřiznaly.
Pořád se nám přehrabují v mobilech a žárlivě se ptají: „A tahleta je kdo???“
Vždycky čekají na naši SMS na dobrou noc.
Milují, když uklízíme, umýváme nádobí a vaříme večeři.
Vždycky očekávají naši pomoc.
Schválně chodí s kamarádkami do fitka, abychom byli nervózní a každou půlhodinu jim volali.
Mají rády snídani do postele a sprchu ve dvou.
Myslejí si, že nalepované nehty jsou hezké.
Pokládají za smrtelný hřích, když se zmíníme o jejich váze.
Vyprávějí o nás úplně VŠECHNO kamarádkám.
Drží se nás a zavírají oči při hororech.
Vždycky si do vany dávají pěnu.
Když je nikdo nevidí, pustí si hlasitě hudbu, běhají po bytě v kalhotkách a tílku, pohazují účesem, poskakují a zpívají do kartáče na vlasy.
Někdy schválně nezvedají telefon a potom tvrdí, že spaly, nebo že ho neslyšely.
Nemohou žít bez fénu a žehličky na vyrovnávání vlasů.
Bojí se nám ukázat nenalíčené.
Vědí, že jsme bez nich k ničemu.
Jsou to prostě ony.
Díky za ně.